Úvod

Magazín

Články

Portréty plemen

Vyšlechtěn v ohnivé peci a zocelen v arénách...

A je to tu! Po maratonu portrétů velkých plemen jsme si konečně našli čas na jedno menší. Ale pozor!!! Nenechte se zmást, tento pes malý tělem, má velké, silné a statečné srdce a naprosté odhodlání do všeho, co dělá. Vždyť jeho povaha byla doslova ukuta ve výhni bojové arény. Ano, tentokrát se zaměříme na stafordšírského bulteriéra. Krásné čtení...

Témata: Staffordshirre Bull Terrier Club Czech historie plemene stafordšírský bulteriér eCanis stafordšírský bulteriér Martin Říha

Vyšlechtěn v ohnivé peci a zocelen v arénách...

Martin Říha 16.6.2018 36279x Představení plemene v podobě portrétu

Stafordšírský bulteriér je velmi moderním a oblíbeným plemenem. Co mu to přineslo, či naopak vzalo, se dozvíme v poutavě a profesionálně zpracovaném profilu, a to od nikoho jiného než od opravdového znalce plemene pana Martina Říhy. Ale nejen to. Portrét je doslova „napěchovaný“ zajímavými informacemi, které jste jistě ani nevěděli. Ostatně posuďte sami...

Chov v českých zemích

Stafordšírský bulteriér z knihy Františka Horáka, Plemenné standardy užitkových psů, z roku 1954.

První zmínka o stafordšírském bulteriérovi v tehdejším Československu pochází z roku 1954 a nachází se v knize Františka Horáka Plemenné standardy užitkových psů. Horák jej zde sice nazývá Staffordshire Terrier, avšak dle fotografie a uvedených velikostí se jedná o stafordšírského bulteriéra. Horák k němu mimo jiné uvádí: „Celkový vzhled — staffordshire terrier je hladkosrstý pes, který má na svou velikost působit dojmem velké síly. Ačkoli je svalnatý, má mít dvě nezbytné vlastnosti, velmi důležité pro toto plemeno, a to čilost a mrštnost. Výška: asi 44 – 48 cm. Váha: u psa 12³/₄ až 17¹/₄ kg, u feny 11 až 15¹/₂ kg.“

Prvním importovaným stafordšírským bulteriérem do tehdejšího Československa byla roku 1989 fena Devil Moor´s Gloucester, která bohužel nebyla v chovu nikdy využita. Mgr. Zdeněk Haloun však uvádí, že první dovezenou fenou byla Local Heroi All Ablaze. Až druhá fena Alice vom Crownhill dovezená z Německa byla jednou ze zakladatelek chovu SBT v tehdejší ČSFR.

Prvními importéry SBT do Čech byli vesměs zkušení chovatelé anglických bulteriérů. Proto se také v úplných začátcích plemeno přidružilo do klubu chovatelů anglických bulteriérů.

Později dovezl Mgr. Haloun a ostatní chovatelé z Belgie fenku Quickstep off Lanaca Staffs a psa Gamefire‘s Quarellbox. Potomci těchto SBT se prosadili do chovu v Německu, Rakousku, Slovensku, Maďarsku a Rusku (Iron Staff Jarys, Nefelin Jarys, Euro Jarys, Lee Jarys, Lisa Jarys, Karo Jarys). U nás pak zejména Kim Jarys a Noger Jarys.

Dnes existuje v ČR samostatný chovatelský klub, který sdružuje přes osmdesát chovatelských stanic a má přes pět set členů.

Celkový vzhled plemene

Stafordšírský bulteriér je, což odpovídá jeho historii vzniku, původně zápasnickým psem. To je i dnes vyjádřeno také v jeho celé tělesné stavbě. Můžeme ho nejlépe srovnat se silným lehkým atletem, který v sobě sjednocuje vysokou míru síly a rychlosti. Krátká tvrdá srst nevyžadující zvláštní péči, jeho klidná povaha a vrozená láska k dětem z něj dělají příjemného domácího společníka. Stafbul je střední statný pes lehce obdélníkového formátu a silných končetin. Suché mocné svalstvo musí zřetelně vystupovat pod kůží. Pohyby jsou živé, chůze pevná, avšak pružná, krok volný a prostorný, držení těla pyšné a urozené. Hlava propůjčuje stafbulovi jemu vlastní ráz, musí být v dobrém poměru k tělu, především nesmí být příliš lehká ani těžká. Při celkovém posouzení je v prvé řadě nutno brát v úvahu, že jednotlivé části těla jsou v odpovídajícím vzájemném poměru a dobře odpovídají jejich použitelnosti.

Z malého psího gladiátora se stal všestranný domácí mazlíček

Velká obliba stafordšírského bulteriéra, a to nejen v Británii, vyplývá z toho, že tento prakticky bezproblémový veselý pes s pevnými nervy, má velmi otevřenou povahu. Za svoji, možná krátkou etapu historie, od prvního setkání milovníků tohoto plemene v hostinci Old Cross Guns, prošel dlouhou cestu přeměny z malého psího gladiátora na všestranného domácího miláčka.

Mnoho generací žili tito psi v těsném kontaktu s dělnickými rodinami v malých domcích, proto museli být snášenliví ke všem členům početné rodiny za všech okolností. Pes, který byl třeba jen trochu nespolehlivý vůči lidem, v žádném případě nedostal druhou šanci. Takový rychlý silný a navíc nespolehlivý pes by mohl představovat opravdovou hrozbu. Z tohoto důvodu, jakmile nějaký pes projevil třeba jen náznak agresivity vůči člověku, byl okamžitě z chovu i rodiny odstraněn. Surová eliminace jedinců agresivních vůči lidem způsobila, že se stafbulové stali milujícími psy, opravdu věrnými svému majiteli. Jejich úlohou bylo postavit se v jámě proti druhým psům, nikdy nebyli používáni a učeni k útoku a napadání lidí.

Jejich vztah k člověku se dědil od psího pokolení k pokolení při vzájemném soužití, čehož výsledkem je pes výjimečné povahy.

Není pochyb, že zápasnická minulost hraje ve formování stafordšírského bulteriéra důležitou úlohu. Nejen v tom, že byl bojeschopný, ale také, že v tom čase se doslova kalil jeho báječný charakter, ohromná odvaha, vytrvalost a přátelský vztah k lidem.

Během zápasu byl pes v psychicky vypjatých situacích a dovolil, aby se ho dotýkali cizí lidé a po lítém boji v jámě si musel nechat ošetřit rány. Některé bylo třeba šít a vyčistit a to vše bez anestetik. Pes, který by v tomto prostředí a za těchto podmínek lidi napadal, neměl žádnou šanci na přežití.

Jeho klidná povaha, pokud není vydrážděn, spolu se statečností a věrností, z něho dělá dokonalého všestranně využitelného psa. Je třeba však upozornit na jednu výhradu. Také tento pes potřebuje důslednou výchovu a říká se o něm, že je učenlivý. Ale byl dlouho, pravděpodobně až příliš dlouho, zápasníkem v aréně a na to jistě ještě nezapomněl.

Znalec stafbulů W. M. Morley zná toto plemeno z třicetileté zkušenost. Varuje: „V protikladu ke svému přístupu k lidem je stafordšírský bulteriér vůči jiným psům nesnášenlivý. Pokud jsou stejně velcí nebo větší, často se gentleman s vynikajícími mravy změní ve válečný stroj, který je schopen všeho. Stafbul není ve skutečnosti zlomyslný. Ani zpravidla nevyhledává spory, ale je vždy připraven k boji. Zůstává pro nás hádankou.“

Temperament Stafordšírského bulteriéra

(Bob Tennant)

Největší cností Stafordšírského bulteriéra je (a také vždy byl) jeho temperament. Dnes tomu bude již přes 30 let, co se tímto plemenem zabývám a během této doby jsem měl jak výstavní šampiony, tak i vynikající pracovní psy - především specialisty na lov lišek a jezevců. Před třiceti lety nebyl mezi psy prakticky žádný rozdíl, dnes je však opak pravdou. Ve většině případů jsou rozdíly ohromné. Kdybyste 25-30 let zpátky navštívili výstavu, viděli byste každičkého psa stát na špičkách, odhodlaného zaútočit na jakékoliv zvíře vedle něj. Samozřejmě jsem často viděl psy v sobě, jelikož držet je celý den od sebe nebylo tehdy tak jednoduché jako dnes, v době klecí. A i přesto, že se vedle sebe psi vůbec nesnesli a byli připraveni se navzájem zabít, k člověku si absolutně nic nedovolili. „Ublížit člověku“ bylo v souvislosti se Staffordem neznámým slovním spojením, a to i v případě, kdy byl rozzuřený a v zápalu boje. Pokaždé, když slavní lovci jezevců z Irského Kennel Clubu přišli na výstavu, ostatní se jen s obdivem zvedali z laviček. Dnes se několikrát ročně účastním výstav a je neuvěřitelně vidět navzájem se olizující krycí psy, kdy na druhé straně vodítka stojí malé dítě. Lidé si už asi neuvědomují, jací psí to doopravdy jsou. Jsem si jistý, že mého psa by žádné dítě na vodítku neudrželo - a to můj pes nikdy nebojoval. Je ale pravda, že je Staffordům v každé generaci víc a víc vštěpováno, aby nebojovali. A vůči člověku jsou naprosto nekonfliktní, jinak by chov plemene už dávno skončil. Zaregistroval jsem, že je dnes ohromný rozdíl mezi psy odchovanými pouze pro výstavní kruhy a psy odchovanými pouze na práci. Ten starý plamen plemene pomalu vyhasíná. V knížkách o Staffordech se již objevují články na téma „ovládání strachu“. Články, kterým někdo jako já nemůže uvěřit. Bůh ví, co by si o takových psech mysleli Joe Mallen nebo Bill Boylan. Určitě by se obraceli v hrobě. V době, kdy jsem měl svého prvního Stafforda, měl každý chovatel problém s nebojácností tohoto plemene. Staffordí se nebáli vůbec ničeho, občas až bezhlavě. Pamatuji si několik případů, kdy Stafford umřel, když útočil na kolo od auta nebo dokonce na koně. Popravdě, abych vám popsal starý typ Staffordů, dcery jednoho mého kamaráda (S a 7 let) oblékaly jeho fenu do oblečků pro panenky, vozily ji na zahradě v kočárku a podobně. Když ta fena ale uviděla jiného psa nebo kočku, přestala si s děvčaty hrát a rozhodla se zvíře pronásledovat nebo dokonce zabít. Hned poté však odkráčela zpátky ke kočárku jako by se nic nestalo. Vlastně bylo velice vtipné vidět takovou fenu v oblečku pronásledovat kočku. Děvčata s ní byla naprosto v bezpečí. Tato fena byla rozhodně připravena zabít kohokoliv, kdo by se jen pokusil děvčatům něco udělat. Většina psů mimo výstavní kruhy měla stejnou povahu. Taková bláznivost byla rozhodně součástí jejich temperamentu - jak ostatně mohou potvrdit chovatelé, kteří byli proti tomu, aby se ze Staffordů stali v první řadě výstavní psi. Klaďte na temperament důraz, dokud ještě není pozdě. Už se jednou, možná dvakrát, stalo, že pes pokousal člověka. Před lety by se to nikdy stát nemohlo. Nemůže to být náhodou spojeno s nedostatkem kondice? Před lety, jak mohou lidé potvrdit, strávil Stafford půl svého života na procházkách. Já osobně se svými psy venku trávím mnoho hodin denně, za jakéhokoliv počasí. Působí dnes snad život v kleci nebo bedně na temperament psů? Osobně věřím, že mít psa doma působí velice kladně na jeho mozek, protože si s ním pořád někdo povídá. Ale co prázdný dům? Je vtom rozdíl? Vím, že má žena tráví se psy skoro 24 hodin denně a Bůh pomáhej tomu, kdo si na ni dovolí jen štěknout. Není jednoduché udržet spolu několik Staffordů pohromadě, ani ve velkém domě, když jsou to správní Staffordi. Trik je v tom, že musíte být ve své smečce alfa-samcem. Ostatně někdo jím být musi. Když Stafford vrčí na jiného psa, jenom zakryjte jeho výhled nebo jděte jinam. Není potřeba ho plácnout po hlavě (nebo se o to snažit), jako to dnes někteří dělají. Schválně si někdy všimněte toho pohrdavého pohledu, když na výstavách Stafford vrčí na jiného Stafforda. Není to náhodou známka špatného temperamentu, kdyby byli psovi ostatní psi ukradeni? Určitě není potřeba, aby se toto plemeno používalo v zápasech, ale jsem přesvědčen o tom, že by měl být kladen větší důraz chovatelů a vystavovatelů na ten temperament, který tu býval. Já jsem měl osobně spoustu psů i fen. Například od Jim Parsonsa, Freda Philipse a Kena Baileyho - všechno nevýstavní typy psů. Každý z nich měl vynikající temperament a všichni byli zároveň potomky šampionů, což je důkaz toho, že je možné dobrý temperament udržet. Nebo alespoň bývalo.

Volně přeložil Dominik Záliš (Domidar Dogs Kennel), leden 2018. Všechna práva vyhrazena.

S důsledností nejdále se dojde

Jestliže se dostatečně využije socializační fáze, stane se snášenlivým k ostatním zvířatům, včetně psů. Avšak je zapotřebí mít stále na paměti jeho sílu i neochotu podřizovat se jiným, klidně několikrát větším psům a nenechávat zbytečně zacházet setkání s jinými psy do vypjatých situací. Také se v něm nesmí již od útlého mládí podporovat žádná agrese, takoví psi jsou potom rádi vzteklí, protože za to byli jako štěňátka obdivováni. Při výchově stafbula musí člověk uplatňovat autoritu vůdce smečky, a pak bude mít v domě skutečně výborného a neobyčejně roztomilého psa. S důslednou výchovou tohoto psa je nutné začít ihned ve štěněčím věku. Výchova nesmí být tvrdá a je nutné se vyvarovat nepřiměřených trestů. Toto může vést k naprostému psychickému rozkladu psa a ke ztrátě důvěry. Obyčejně stačí vyhubovat nebo rukou lehce plácnout přes zadek.

Tento pes se poměrně dobře učí, ale někdy má trochu „delší vedení“!

A proto často nepochopí, že provedl něco nesprávného, za co byl potrestán a trpí tím, že se na něj jeho pán zlobí. Nepotřebuje proto nějak mnoho trestat – stačí jen vyčítavé vyhubování, které dá dostatečně najevo, jak se věci mají. Po takovémto trestu obyčejně vyvalí své kulaté oči, chrochtá a snaží se všemožně pánovi omluvit. S fyzickými tresty u tohoto plemene napácháte více škody než užitku.

Ve štěněčím věku je stafbul velice činorodý a potřebuje mnoho pozornosti. Štěňata mají vždy velmi „napilno“ a mnoho stafbulíků je stále aktivních a hravých až do zralého středního věku (5 – 6 let), proto zapadnou velmi dobře do rodin, které s nimi sdílejí volný čas a jsou ochotny své aktivity svému psovi přizpůsobit.

Pokud plánujete pořídit si stafbula „k baráku na zahradu“, poohlédněte se raději po jiném plemeni. Stafbul potřebuje být s vámi doma a mít vás kdykoliv pro sebe. Dlouhodobý pobyt ve venkovní prostředí mu v zimním období může způsobit vážné zdravotní potíže a navíc, odkázat jej na několik měsíců v roce k životu venku, byť v zateplené boudě, je krutostí. Doma se stafbul chová velice klidně a po většinu dne leží v pelíšku a pozoruje dění v domácnosti. Ožívá jen při zacinkání vodítka, zašustění pytlíku, nebo vrznutí lednice. Je trpělivý a respektuje místo, které mu pán vyhradil k pobytu, nejlépe gauč.

Pro absenci svého hlídacího pudu jej nechává klidným i dění mimo byt a není uštěkaný. Právě pro tyto vlastnosti je to ideální společník i do panelákového bytu.

Na jiné psy pozor!

Ve vztahu k ostatním zvířatům, jsou-li k tomuto stafordšírští bulteriéři od štěněte vedení, většinou nebývá problém se soužitím. Avšak bývají dosti problémoví ve vztahu k ostatním, většinou cizím psům převážně stejného pohlaví. I při sebelepší výchově se může občas stát, že váš stafbul při snaze hrát si s jiným psem svým projevem druhého psa zaskočí nebo vystraší.

Stafordšírští bulteriéři se většinou do všeho vrhají velmi energicky, tedy i do her s jinými psy nastupují napružení, s ocasem nahoru zatočeným a s velikou razancí. Většinou se tedy tento hravým stafbulíkem „napadený“ pes začne bránit, což váš stafík bere skoro nechápavě jako útok na sebe a podle jeho povahy a síly nervů buď uskočí a o psa dál nejeví zájem nebo jeho útok vezme jako výzvu ke rvačce, která většinu plemen bulteriérů velmi baví.

Nezapomínejte však, že se v tomto případě musíte chovat zodpovědněji, než ostatní majitelé psů. Proto se snažte rvačkám pro dobrou pověst stafordšírských bulteriérů předcházet. Vhodné je tedy nejprve nechat psy seznámit na vodítku v „čenichové“ vzdálenosti a při sebemenším náznaku chuti na rvačku od společného venčení raději upustit a předejít tak poranění vašeho nebo cizího psa.

Je také krajně nevhodné nasadit při venčení svému stafbulovi košík a myslet si, že jej nemusíme mít dále pod bedlivým dozorem. Takový pes je jednak velice zranitelný, protože se nemůže bránit, ale také nenecháme svého stafíka, aby třeba někde za keřem, mimo váš dohled, zatloukal malého pudlíka náhubkem do země.

„Psí chůvička"

Stafordšírský bulteriér uspokojí každého člověka, který by rád vlastnil „pořádného psa“, ale nemá podmínky pro držení vzrůstem velkého plemene. Tento pes je, ač ne velikostí, velký svým srdcem. Zatímco se nemusí vždy snášet s jinými psy, je velice fixován na lidi jako takové a i z tohoto důvodu se mu dostalo přezdívky Baby Sitter Dog či Nanny Dog, prostě taková „psí chůvička“.

„Ferda“ staford – práce všeho druhu...

Stafordšírský bulteriér je poměrně dobře cvičitelný s výbornou povahou, motivací a navíc disponuje nadprůměrným fyzickým fondem. Stafordšírský bulteriér je odvážný, rychlý a s dobrou pamětí. Díky těmto vlastnostem je naprosto ideálním pro nejrůznější druhy aktivit. I když samozřejmě nedosahuje takových výsledků jako specializovaná plemena psů, můžeme s ním stejně dobře lovit, nebo je používat ke sportovnímu výcviku. Mnoho stafordšírských bulteriérů pečuje o nemocné jako canisterapeutičtí psi, vyhledávají zraněné, mohou nám dělat společnost při mnoha musherských sportech, nebo pomoci zažívat pocity vítězství při mnohých speciálních disciplínách bull sportů.

Je však třeba vždy přihlédnout k jeho fyzickým dispozicím, abychom našemu pejskovi zvolenou aktivitou spíše neuškodili. Je proto třeba dbát zásady přiměřenosti a vždy na ni pamatovat.

Česká republika drží v pracovním využití stafordšírského bulteriéra pomyslný primát. Jinde ve světě nejsou jedinci tohoto plemene s vrcholovými zkouškami IPO či lovecké kynologie zastoupeni v takovém počtu, jako právě v ČR.

Nenáročnost je krédem plemene

Stafordšírský bulteriér je velmi nenáročný na péči o srst, mimo pravidelné vyčesávání nepotřebuje jeho srst žádnou pozornost, má dobrou samočistící schopnost a ani při pohybu psa v hustém podrostu na ní neutkvívá žádný bordel ani sníh. Před výstavou stačí psa přetřít navlhčeným hadrem a otřít ospalky. Někdy se jim upravuje ocas zastřihováním chlupů, ale není to v žádném případě nutností. Někteří jedinci trpí na přerůstání drápů, které je nutno aspoň jeden krát do měsíce ostříhat. Při pohybu v prašném prostředí mohou trpět na výtok z očí, je vhodné oči proplachovat očními kapkami.

Opět jsme to my lidé...

Stafordšírský bulteriér začíná v poslední době, díky své popularitě a neuvážlivému komerčnímu chovu, trpět na nejrůznější alergie a kožní onemocnění. Celkově se jinak jedná o poměrně zdravé plemeno, proto je nutné pečlivě vybírat, z jakého spojení si štěně pořizujeme.

V chovu jsou kontrolovány zvláště dvě nemoci, dědičná katarakta (HC) a organické acidurie (L2Hga), které se u stafordšírského bulteriéra dědí jako autozomálně recesivní onemocnění. V rámci organizace Animal Health Trust byly vyvinuty testy pro identifikaci obou příslušných mutací. Znamená to, že vzorek DNA jedince plemene stafordšírský bulteriér může být analyzován, aby se zjistilo, zda se u psa obě tyto mutace/onemocnění nevyskytují, zda je jejich nositelem nebo zda je jimi postižen. Dostupnost obou těchto testů je pro chovatele stafordšírských bulteriérů velkým přínosem, neboť jim umožní vybírat v rámci chovatelských programů jedince s ohledem na tyto specifické mutace a snížit tak výskyt obou mutovaných genů v budoucích generacích.

Dědičná katarakta (HC)

Katarakta je termín používaný pro popis změn na oční čočce. Jde o vznik částečné nebo úplné neprůhlednosti oční čočky, což vede ke ztrátě zraku. Dědičná katarakta u stafordšírského bulteriéra byla poprvé ve Velké Británii zaznamenána v roce 1976. Tato nemoc není vrozená, takže štěňata se rodí s normálními očima, ale katarakta se začne objevovat ve stáří několika týdnů až měsíců a ve věku dvou až tří let přechází do úplného zákalu. Tato katarakta je vždy bilaterální, v obou očích symetrická a postupuje do úplného zákalu s následnou slepotou. Více informací o této nemoci a možnosti testování získáte na stránkách Staffordshire Bull Terrier Club.cz (www.staffbullclub.cz).

Organické acidurie

Vrozená metabolická vada způsobující L-2-HGA. Neurologické příznaky se vyskytují od šesti měsíců do sedmi let. L-2-HGA u stafordšírských bulteriérů je neurometabolické onemocnění, pro něž jsou typické zvýšené hladiny L-2-hydroxyglutarové kyseliny v moči, plazmě a mozkomíšním moku. L-2-hydroxyglutarát je normálně metabolizován na a-ketoglutarát, ale u postižených psů tomu tak není a hromadí se v těle s ničivými výsledky. L-2-HGA postihuje centrální nervovou soustavu.

Klinické příznaky:

Obvykle se objeví ve věku šest měsíců až jeden rok, někdy i později. Symptomy zahrnují epileptické záchvaty, vratkou chůzi, třes, svalovou ztuhlost v důsledku námahy nebo rozrušení a změněné chování.

Příznaky se mohou u jednotlivých psů lišit, ale v zásadě se mohou vyskytovat záchvaty ve stylu epilepsie nebo je možné vidět změnu ve způsobu pohybu psa. Po tělesné námaze nebo během ní (intolerance zátěže) či ve stresových situacích se svaly psa často stáhnou a objeví se ztuhlost okolo zadních nohou a vyklenutí hřbetu, které má za následek, že pes nemůže normálně chodit. Uvedené příznaky se mohou pohybovat od mírného postižení až téměř po celkovou ztrátu koordinace a rozvinutí záchvatů. U psa mohou být zaznamenány i další možné příznaky, pes zjevně přestane rozeznávat normální okolí, hledí do zdi, projevují se u něj změny chování.

Diagnostika:

V současné době jsou dostupné genetické testy na HC a L-2-HGA, takže je možné zabránit produkci psů, kteří jsou postiženi kterýmkoli z těchto onemocnění. První výsledky testů L-2-HGA naznačují, že asi 15% testovaných psů je nositelem mutace L-2-HGA a je pravděpodobné, že podobné procento psů bude též nositelem mutace HC. Někteří psi budou nositeli obou mutací, ale nositelem jedné mutace by mohlo být nejméně 20 – 25% stafordšírských bulteriérů. Genetici organizace AHT tedy nedoporučují vyřazení nositelů z chovné populace, neboť takový krok by mohl mít za následek nepřijatelné omezení genofondu, který by již nebylo možné obnovit. Místo toho doporučují provádět testy u všech psů, kteří by mohli být použiti v chovu. Pokud by bylo zjištěno, že je pes nositelem HC nebo L-2-HGA, měl by být pářen pouze s jedinci, kteří mají výsledek testu negativní, a všechna vyprodukovaná štěňata, jež by mohla být též využita v chovu, by následně také měla být podrobena testu. Tento postup umožní postupnou eliminaci mutací z chovné populace a zároveň umožní předání žádoucích charakteristik nositelů mutace dalším generacím. Pokud jsou nositelé mutace vždy pářeni se psy, kteří jsou nositeli normálního genu, nebudou produkována žádná postižená štěňata a i když ve vrhu budou i nositelé mutace, budou vzhledem k těmto onemocněním dokonale zdravá. V následující tabulce nalezneme seznam různých kombinací psů, předpokládané výsledky jejich páření, a zda je příslušné páření doporučeno.

Kombinace psů	Výsledek	Přípustná chovatelská praxe
negativní X negativní	Všechna štěňata budou negativní Štěňata není nutné testovat	ANO
negativní X nositel	50% štěňat bude negativních 50% štěňat bude nositelem Je nutné testovat všechna štěňata použitá v chovu	ANO
negativní X postižený	Všechna štěňata budou nositeli Štěňata není nutné testovat	ANO
nositel X nositel	25% štěňat bude negativních 25% štěňat bude postižených 50% štěňat bude nositelem	NE
nositel X postižený	50% štěňat bude nositelem 50% štěňat bude postižených	NE
postižený X postižený	Všechna štěňata budou postižená	NE

Prognóza postiženého psa může být různá, v nejhorším případě může být závažnost záchvatů tak velká, že se majitel rozhodne, že nejlepším řešením je nechat psa uspat a zabránit tak jeho dalšímu utrpení. Pro kontrolu onemocnění jsou nutné léky – antikonvulziva (fenobarbiton), které jsou silné a účinné, ale i drahé. Pro dosažení správného účinku je též nutné jejich podávání ve velmi pravidelných intervalech. Pes na takových lécích potřebuje velmi pravidelný režim, aby mohl vést normální život. Někteří mírněji postižení psi žijí bez léčby. Jejich majitelé zvládají symptomy tak, že chrání psa před stresujícími podmínkami a udržují ho vyrovnaného, aby nebyl stimulován vznik záchvatů. Jako účinná se projevila též sedativa bylinného původu. Toto onemocnění je podobné epilepsii a může být progresivní. Během nemoci se vyskytují období, kdy pes zůstává určitou dobu ve stejném stavu a později se stav zhorší. Aby se u psa vyvinuly symptomy onemocnění, musí mít mutaci každé kopie genu (tj. kopie na každém z chromozomů). Takový jedinec je znám jako homozygotní, tj. alela onemocnění je u něj v homozygotní kombinaci. Pokud má jednu kopii mutovaného genu a jednu normální kopii, bude nositelem onemocnění, ale nikdy se u něj neprojeví jeho symptomy. Takový jedinec však předá mutaci do dalších generací. Aby byl pes postižen autozomálně recesivním onemocněním, musejí být buď oba rodiče nositeli onemocnění, nebo musejí být onemocněním postiženi. Pokud jsou spářeni dva nositelé, průměrně jeden ze čtyř potomků bude onemocněním postižen, jeden ze čtyř bude geneticky normální a polovina bude nositelem.

Chov u nás v současnosti

Chov stafbula zastřešuje v ČR jediný klub, Staffordshirre Bull Terrier Club Czech (www.staffbullclub.cz). Do chovu může být zařazen pouze jedinec, který na dvou CAC výstavách, z nichž jedna musí být klubová nebo speciální, pořádaná v České republice, obdrží známku výborný nebo velmi dobrý. Dále musí chovní jedinci odpovídat požadavkům standardu. Do chovu může být zařazen pouze jedinec s úplným nůžkovým skusem a s korektním postavením špičáků, bez anomálie ocasu, který není agresivní nebo bázlivý. Pro zařazení do chovu platí výstavní ocenění zapsané v průkazu původu, nebo v jeho příloze. Pro zařazení do chovu platí výstavní ocenění získané minimálně ve věku dvanáct měsíců. Dále je k uchovnění podmínkou DNA profil jedince.

Pro koho se hodí a ke komu raději ne?

Stafbul není vhodný pro prchlivé, nervózní a netrpělivé lidi, ani pro lidi tvrdé, bezcitné a agresivní, kteří chtějí všechno pokud možno hned. Nehodí se pro lidi, kteří si chtějí jen upevňovat své ego a skrze svého psa dokazovat svému okolí, jak jsou dobří a neodolatelní. Pro ně se ostatně nehodí žádný pes. Budou totiž zklamáni. Stafbul to nechápe, a proto takového člověka nedokáže dobře reprezentovat. Vždy udělá nějakou pitomost, za kterou se bude takovýto člověk stydět a bude psa nepřiměřeně trestat.

foto: archiv autora

Překlad Dominika Záliše není redakčně upraven.

Země původu: Velká Británie
Skupina FCI: III. skupina FCI - teriéři, sekce 3 teriéři typu bull
Celkový vzhled: Hladkosrstý, dobře vyvážený a na svou velikost velmi silný pes. Svalnatý, aktivní a pohyblivý.
Barva: Červená, plavá, bílá, černá nebo modrá, nebo kterákoli z těchto barev s bílou. Žíhaná všech odstínů nebo žíhaná s bílou. Černá s pálením nebo játrová barva je vysoce nežádoucí.
Výška: 35,56 – 40,64 cm
Váha: psi 12,71 – 17,25 kg, feny 10,89 – 15,43 kg
Kontakt: Zastřešujícím klubem pro plemeno je Staffordshirre Bull Terrier Club Czech (www.staffbull.cz).
Standard: č.76 naleznete na www.ecanis.cz

Nestandardně zbarvený stafordšírský bulteriér.

Nestandardní nesení ocasu stafordšírského bulteriéra.

Doporučujeme z našeho e-shopu

MERCH eCanis

Novinka

Interiérová klec pro psa

Krásná interiérová klec nabízí nejen místo k odpočinku pro vašeho psa, ale je i vkusným doplňkem dovnitř každého bytu, či domu. Její vrchní desku lze využít jako odkládací stolek na dekorace, či potřeby po vašeho čtyřnohého parťáka.

ZB000796

od 6 650 Kč

MERCH eCanis

Novinka

Plastová kartička Můj pes je sám doma!

Plastová kartička ve velikosti platební karty do peněženky pro případ nouze, pokud by váš pes zůstal doma sám. Na zadní straně je opatřena kontaktmíni údaji.

Skladem

ZB000505

59 Kč

Novinka

Sušené krůtí krky

Křupavý pamlsek s vysokým obsahem vápníku a hodnotných bílkovin. Blahodárně působí na kosti a srst.

ZB000462

od 22 Kč

Novinka

Sušené hovězí plíce

Vhodné pro obézní psy díky nízkému obsahu tuku. Jsou křehké a měkké a tak jsou skvělým pamlskem pro štěňata, starší psy, ale také pro psy, kteří mají problémy s chrupem. Prospívá rovnováze hladiny žaludečních šťáv.

ZB000458

od 21 Kč

Novinka

Sušené hovězí srdce

Dietní pamlsek s vysokým obsahem bílkovin. Vhodné zejména pro psy s nadváhou. Hodí se také pro staré psy, kteří mají problémy se zuby.

ZB000453

od 26 Kč

Novinka

Obojek SOFTY

Vyberte barvu

Odolný perforovaný ručně vyráběný obojek Softy je navržen k maximálnímu pohodlí vašeho psa. Objektivně lehký a vzdušný materiál, který ovšem neztrácí svou pevnost a odolnost.

ZB000096

od 0 Kč

Lanové vodítko EASY LONG - TWIST | MINI

Kvalitní, ručně vyráběné vodítko s originálním posuvným systémem umožní zkracování a prodlužování vodítka v celé délce snadným pohybem několika prsty.

ZB000299

od 539 Kč

Komentáře

Napište příspěvek do diskuze