Výstavní poradna – Čeho se mám v kruhu vyvarovat?

„Čeho se mám na výstavě vyvarovat?“ To je naprosto vynikající dotaz, který nám do naší výstavní poradny nedávno zaslala jedna naše čtenářka, která i k prezentaci svého psa na takové show přistupuje maximálně zodpovědně. O odpověď jsme požádali mezinárodní rozhodčí pro posuzování exteriéru Michaelu Čermákovou…

Jistě budete souhlasit s tím, že na každou činnost, kterou chceme dohromady se svým psem provozovat, je nutná dokonalá příprava. A nejinak je tomu, i co se výstav týče. Samozřejmě je šikovné dobře vědět co, jak a kdy správně udělat nebo předvést. Ovšem je zde i druhá strana mince. Pojďme se tedy nyní společně podívat na to, co je naopak nejen nevhodné, ale i naprosto nežádoucí…

Dotaz: Dobrý den, měla bych takový možná trochu netradiční (obrácený) dotaz. Zatím se totiž pomalu rozkoukávám. Zajímalo by mne, čeho všeho se mám na výstavě rozhodně vyvarovat. Mám na mysli nejen to, co se předvedení a třeba i mého chování vůči psovi týče, ale i co například vadí rozhodčím na nás vystavovatelích. Mohu být z nějakého důvodu eventuálně z výstavy i vyloučená?

Zdravím a děkuji za příhodný dotaz. V současné době se internetová média plní nářky a stížnostmi na „šílené“ chování naprosto trapných posuzovatelů, kteří vůbec neznají standard a neocenili výjimečnost toho kterého psa. Škoda jen, že rozhodčí také nemají někde prostor pro popsání neméně ubohého chování vystavovatelů, s naprosto šílenými, standardu se vymykajícími se, psy. No a pořadatelé výstav by zase mohli všechno zhodnotit ze svého úhlu pohledu… Ale na to jste se asi neptala, že?

Za co může být vystavovatel z kruhu vyloučen

Začnu tedy od konce – za co může být vystavovatel z kruhu vyloučen. Já, jako rozhodčí, nemusím posoudit psa, kterého vystavovatel přivedl do kruhu pozdě; tedy po začátku posuzování dané třídy, mohu z kruhu nechat vyvést osobu opilou nebo zdrogovanou, vystavovatele, který se chová hrubě ke svému psu, předvádí jej neurvalým způsobem (pes je na vodítku škrcen, tahán za pysky nebo za ocas, majitel si při předvádění „pomáhá“ nohama apod.), nechová se korektně ke mně a k ostatním vystavovatelům, je hlučný nebo dokonce agresivní.

A co mi v kruhu vadí?   

„Orgastické“ výkřiky pozitivkářů vybavených klikrem s mošnou (jinak se těm pytlům, co mají u pasu, říci nedá) plnou různě zapáchajících odměnek. To jsou lidé, kteří si výstavu pletou s tréninkem a opravdu se takto v kruhu nemohou chovat. Při přípravě ať si třeba metají před psem kotrmelce, ale na koberci už ne, tam nejsou sami a jejich nepřiměřené chování, odklikávání správného chování psa a troušení pamlsků je prostě nepřijatelné.

Pamlsky, které jsou již u některých rozhodčích zcela zakázané, jsou vůbec kapitolou samou pro sebe, tak jsem si na závěr dovolila tu kapitolu o pamlscích z knížky „Vystavování je hra“ (M. Čermáková, F. Šusta, nakladatelství PLOT) přidat.

Nepřipravený pes, který se snaží neustále z kruhu uniknout nebo skáče na majitele, neudělá ani dva kroky normálně či obtěžuje ostatní vystavované psy, tak to je dalším důvodem ne snad k vyloučení, ale k neposouzení takového jedince.

Pes agresivní nebo tak bázlivý, že jej nelze ohodnotit jinak než v náručí majitele, na výstavy rovněž nepatří.

Na výstavu je třeba se dobře připravit

Prostě je toho docela dost, na co byste se měla předem připravit. Doporučovala bych návštěvu nějaké větší výstavy, třeba i se svým psem. Projděte se po hale, dívejte se do kruhů, jak vystavují zkušení majitelé a chovatelé a při tom sledujte, jak se tváří váš pes – je zvědavý a spokojený nebo se trochu bojí a necítí se u kruhu úplně komfortně? Jeho projev by měl být pro vás signálem, jakým směrem se bude ubírat vaše výstavní příprava.

Pokud si nebudete jistá, že zvládnete trénink sama, oslovte chovatele nebo nějakou dobrou psí školu. Tu pečlivě vybírejte, protože například namachrovaná slečna, která sice několikrát vyhrála juniorhandling, ale zkušenosti s motivací cizích pejsků nemá žádné, ještě nemusí být dobrou trenérkou a neobratným zásahem vašeho psa zkazí.

Tak přeji hodně výstavních úspěchů a hlavně spoustu krásných zážitků.

Mlsání za odměnu... nebo za trest ?

František se tu již zmiňoval o tom, že pouze sám pes si určí, co je pro něj akceptovatelná odměna. Některý se nadšeně vrhá do práce za kus suchého rohlíku, jinému jsou i syrová játra málo. V podstatě by při tréninku a pak na výstavě měl být pamlsek pro psa víc než cokoliv jiného a protože, jak si posléze vysvětlíme, ví, že jeho „práce“ bude odměněna, ochotně zopakuje ve výstavním kruhu všechno, co jste ho předtím naučili... Za ten pamlsek.

Psi jsou v podstatě konzervativní tvorové, proto již při nácviku budete používat ten TOP pamlsek a nějakou schránku na něj, kterou si s sebou vezmete na výstavě do kruhu. Může to být kapsička na zápěstí nebo zavěšená na dlouhém řemínku přes rameno, ledvinka nebo nakonec i vaše kapsa, ale všechny tyto „schovávačky“ na pamlsky musí být v kruhu použitelné. Zažila jsem několik vystavovatelů, kterým se při rychlé chůzi z mošničky u opasku sypaly piškotky jak z pohádkového oslíka, zažila jsem vystavovatelku se sukní umatlanou od paštiky a také pána, co mi na závěr nechtěl podat ruku, když jsem mu šla gratulovat k vítězství, protože jí měl špinavou od kuřecích jater... Syrových. Naučit se elegantně a takřka nenápadně odměňovat pejska v okamžiku, kdy je to vhodné, je dovednost velmi potřebná.

Kdy tedy podstrčit vašemu parťákovi pamlsek a v jakém množství? Když to nebude zdržovat posuzování, když nebudete sypat drobky po koberci a tím (tedy někdy to vypadá jako naschvál) rozptylovat pozornost druhých psů a když to vašeho psa nevyvede z míry. Nevhodně podaný nebo příliš velký, či zuby těžko zpracovatelný pamlsek může všechno pokazit.

Jako příklad uvedu situaci, se kterou se na výstavách setkávám až nechutně často. Majitel dostane pokyn, aby vyzvedl malého psa na stůl k detailní prohlídce, tím se myslí kontrola zubů, osvalení, kvality srsti, varlat apod. Postaví si ho do výstavního postoje a podívá se na mně takovým tím pohledem – můžeme. Já přistoupím a než stačím zkontrolovat jediný chlup, už má pes v tlamě půl párku... A žvýká a žvýká a žvýká a já čekám a čekám a čekám, protože je mi jasné, co by si takový haf myslel, kdybych se mu v této chvíli vrhla do pusy a chtěla u něj vidět chrup. Klidnější jedinec by stiskl zuby – nedám, sám mám málo, a temperamentnější chlapík by mi také mohl utrhnout rukáv u halenky, on totiž konkurenci na ten párek nikdo nemá rád. Podobný problém mají někteří psi s pamlskem v majitelově dlani. Vědí o tom, že má páníček piškot v hrsti, ale protože nevěří, že tu dobrotu nakonec dostanou, začnou se na stole zmítat a sápou se po té ruce s vehemencí krokodýla.

Drobný pamlsek může pejsek dostat ve chvíli, kdy čekáte v kruhu, až na vás přijde řada, velký kus dobroty si pejsek zaslouží při odchodu z kruhu, (a to i tehdy, když nevyhrál) a budete se divit, ale někdy psisku stačí olíznout vaše prsty, ze kterých je to sušené masíčko hodně cítit; je to takový příslib, že je ta úžasná dobrota s vámi a pokud bude dobře pracovat, přijde „jackpot“.

Jako velmi nevhodné pamlsky jsou věci zapáchající; takové den staré hovězí držťky, to je tedy síla. Nebo mokvavé a krvácivé. Dále odměny, na které váš pes není zvyklý, ale „ta paní u stánku říkala, že mu budou chutnat“, říká vystavovatel, když uklízí z koberce kašovitou „nehodu“, kusy tuhých pamlsků, které pes dlouho přežvykuje a ještě by si k tomu nejraději lehl a věci pro psa nebezpečné, třeba mandle, čokoláda, hrozinky apod., které podávané ve větším množství můžou vašeho psa ohrozit, když ne na životě, tak určitě na zdraví.

Takže jak vidíte, správný pamlsek ve vhodnou chvíli ano, ale hloupě podaná nevhodná odměna NIKDY!

O knihu si můžete napsat na e-mail zlaty.kavalir@seznam.cz. Čtenáři kynologického magazínu eCanis ji přes tento kontakt dostanou za výhodnější cenu.

Michaela Čermáková

Foto: archiv Michaely Čermákové, Pixabay