Výstavní poradna – Jak naučit výstavní postoj

Stalo se vám už někdy, že jste odcházeli z výstavního kruhu smutní se špatnou známkou nebo horším hodnocením, než by si váš jinak krásný pes zasloužil? Důvodem mohla být třeba vaše nervozita nebo ne zcela zvládnuté předvedení. Litujete toho, že jste to svým způsobem pokazili vlastně vy, protože jste podcenili nácvik nebo se vám to spolu moc nedaří? Pojďme se tedy podívat na to, jak docílit ideálního výstavního postoje, což je také dotaz, který nedávno přišel do naší poradny.

Jo, jo, přátelé, je to tak… Výsledné hodnocení a konečná známka na výstavě totiž není jen o kvalitě a úpravě srsti daného jedince, ale také o předvedení samotném, které by měl prezentovaný pes ovládat na jedničku s hvězdičkou. Rozhodčí může samozřejmě přimhouřit oko ve třídě štěňat nebo dorostu, kde se nějaká drobná neukázněnost předpokládá a lze ji ještě tolerovat, avšak od mladých výše velmi záleží i na dovednostech handlera a sehranosti celého týmu. A jednou z takových dovedností je i perfektní výstavní postoj, který bychom si měli dokonale nacvičit v různých prostředích.  

Dotaz: Dobrý den, mám osmnáctiměsíčního pejska, se kterým jsme až nyní začali jezdit na výstavy. Máme ovšem problém naučit ho stát ve výstavním postoji. Neustále se vrtí a chvilku nepostojí. Docela nám to kazí celkové předvedení. Neměli byste nějaký tip nebo radu „jak na to“? Předem moc děkuji. Petra

Zdravím a děkuji za dotaz, který koresponduje s výukou výstavního předvedení vedeného pozitivní motivací. Napřed bych chtěla upozornit, že celé výstavní předvedení je jen o pohybu a postoji, o ničem jiném… Jo, a málem bych zapomněla – také o tom, že by měl být pes připravený na kontrolu rozhodčím a neměl by být vyvedený z míry přítomností ostatních psů v kruhu, ale to už jistě dobře víte.

Motivace na prvním místě

Výstavní postoj je dobré učit na klidném místě s dobře vyvenčeným a správně motivovaným psem. Motivací může být pamlsek nebo hračka, u některých jedinců stačí jako odměna pohlazení nebo jiná forma pochvaly, ale vždycky by to mělo být něco, co stojí vašemu pejskovi za tu „námahu“.

Při postoji stojí vystavovatel buď vedle psa, z pohledu posuzovatele tedy „za psem“ nebo může stát před psem, což je v některých případech výhodnější. Dobré je naučit svého psa obojí, protože nikdy nevíte, který způsob bude v té které situaci výhodnější.

Nácvik není příliš složitý…

V podstatě odchytáváte moment, kdy pejsek stojí všemi čtyřmi tlapkami na zemi, nesedá si, nezmítá se, ale sleduje vaši pravou ruku, která mu nabízí odměnu. Druhou, levou rukou, napínáte v přiměřeném úhlu vodítko, aby pes nemohl na pamlsek dosáhnout, ale aby ho tah předváděčky nenutil se posadit. K tomu přidáte povel, třeba „postoj“ a po několika vteřinách úspěšně vykonaného cviku psa pochválíte a odměníte. Při odměňování je důležité pravou ruku přiblížit k pejskovi a dát mu pamlsek přímo do tlamy. Tím jej ujistíte, že dobrota (hračka) přijde za ním, není tedy nutné se po ní sápat. Malá plemena je dobré učit postoj na stole. Máte to k nim blíž a i odměna může být vydána ve správnou chvíli. Naučený postoj pak není těžké přenést na zem.

Když už pes zná povel „postoj“, začnete trénovat výdrž, tedy prodlužovat a občas zase zkracovat dobu, po kterou bude klidně stát a dívat se na vaši ruku. Dobré je naučit psa si „přešlápnout“, tedy jedním nebo dvěma kroky si srovnat nohy, pokud se zastaví v nějaké málo lichotivé póze. Tento trik je snadné nacvičit tehdy, kdy už pes respektuje čelní postoj majitele. Pak stačí, aby člověk couvl a gestem nebo slovem psa „pozval“ za sebou.

Zvláštní pozornost při učení postoje vyžadují ta plemena, kterým standard předpisuje ocas vysoce nesený nebo přetočený nad hřbet. Nezapomínejte, že akce ocásku přímo souvisí s emocí psa, tedy když je v pohodě, bude to na ocase znát; pes stresovaný, bázlivý nebo nejistý ocas správně neponese. Někdy stačí pár šeptem pronesených sykavek, aby pes zpozorněl a ocas správně nesl, jindy je potřeba trochu „Itálie“, tedy nadšení, které přeneseme na psa. Já vím, je to těžké, ve střední Evropě se emoce moc najevo nedávají, ale co bychom pro pohodu a dobrou náladu svého psa v kruhu neudělali, že?

A na závěr jsem si nechala větu ze Základního předpisu FCI pro posuzovatele exteriéru psů:

Pes by měl být předváděn na volném vodítku, přirozeným způsobem ve správném, pro plemeno specifickém pohybu a postoji. Tahání psa za krk, resp. ocas je zakázáno.

Věděli jste, že například v Rakousku nesmíte klečet nebo dokonce sedět v kruhu u psa? I drobná plemena musí být předváděna ve volném postoji, bez násilného modelování a úpravy postoje tlapek...

Hodně výstavních úspěchů a hlavně pohody v kruzích vám přeji.

Michaela Čermáková

Foto:   archiv Michaely Čermákové