Výstavní poradna – Můj pes se chová jako na cvičáku!

Stalo se vám někdy, že jste přijeli na výstavu a váš pes se při předvádění nechoval tak, jak byste si v daný okamžik zrovna přáli? Možná to bylo jen proto, že se do této situace dostal poprvé a absolutně netušil, o čem to celé je. A přesně s takovým problémem se na nás obrátil jeden z našich čtenářů…

Výstavy nejsou jenom o tom přijít na místo s poměrně dobře vychovaným psem a nějak to tam v kruhu odchodit a „děj se vůle boží“. I tato kynologická aktivita potřebuje určitou přípravu a trénink, tedy samozřejmě pro případ, že bychom chtěli minimálně uspět se ctí a tím víc pomýšlíme-li na nejvyšší tituly. Nejen člověk, ale především jeho pes musí přesně vědět, co má dělat a co se po něm vlastně požaduje. Pak by třeba ani nemuselo dojít k tomu, co je popsáno na následujících řádcích.

Dotaz: Dobrý den, chtěl bych vás požádat o radu v souvislosti s vystavováním. Mám tříletého psa, kterého jsem původně plánoval „jen“ jako parťáka do různých psích sportů. Všichni mi ale říkají, že je moc hezký a podle mne je i povahově příjemný, tudíž jsem se rozhodl, že ho zkusím uchovnit. Ovšem jednou z podmínek je i absolvování dvou výstav a tady trochu pokulhávám. Vzhledem k tomu, že se psem aktivně cvičím, stává se mi, že si v kruhu často sedá a při chůzi nebo běhu na vodítku neustále nabízí oční kontakt, což poněkud ruší celkové předvedení a ovlivňuje následně i hodnocení. Poradili byste mi jak na to? 

Zdravím a ano, tohle je přímo typické pro sportovně vedeného pejska. Takový „velmistr“ v obedience nebo sportovní kynologii je na výstavách dost nešťastný, protože chůze u nohy a postoj (o ničem jiném výstava prakticky není) je pro něj nepochopitelnou a nudnou záležitostí, proto nabízí všechno, co umí a někdy ještě i něco navíc, aby se konečně něco dělo. Na druhé straně je ovšem pravda, že mu stačí vysvětlit, že klus s pohledem upřeným před sebe a pěkný postoj je to, co po něm chceme a bude v tom výborný. Postoj natrénujeme pomocí vodítka a pamlsku a chůzi odměňujeme v okamžiku, kdy pes běží a alespoň na pikosekundu střelí pohledem před sebe. Hezky je technika nácviku popsána v knížce „Vystavování je hra“ (Čermáková, Šusta), která vyšla v nakladatelství Plot.

Ukázka z knížky „Vystavování je hra“

Rozhovor z pěti slov

Možná vám ještě pořád chybí nějaká definice toho, co je to ten trénink pozitivním posilováním. Tak já se o nějakou definici pokusím: je to trénink, kdy se snažíme odměňovat (tedy pozitivně posilovat) takové chování, které se nám líbí, namísto abychom trestali to, co se nám nelíbí. Je to způsob tréninku založený na vytvoření zájmu zvířete a jeho součástí je pro zvíře poměrně velká  míra svobody a dobrovolnosti.To ale neznamená, že by pozitivní trenér svému svěřenci podlézal a uplácel ho. Prostě jen jasně komunikuje a předkládá zvířeti vždy jen takové požadavky, které je v danou chvíli schopno zvládnout a které on pak může odměnit. Jak rád říkám, v pozitivním tréninku používáme úspěch jako pracovní nástroj.

K oboustranně jasné komunikaci mezi trenérem a zvířetem slouží rozhovor, který se skládá z pěti slov. Jednoduše by se dal popsat takhle:

1. Chci práci (říká zvíře, třeba pohledem na trenéra)
2. Tady máš práci (říká trenér tím, že dá podnět/povel k chování)
3. Pracuju (říká zvíře tím, že vykonává chování)
4. Děláš to správně (říká trenér tím, že vydá tzv. bridge, tedy signál o správně provedeném chování)
5. A teď to spolu oslavíme (trenér dá odměnu, zvíře ji zkonzumuje).

Poté, co zvíře zkonzumuje odměnu, dá znovu svému člověku signál, že chce nějakou práci, a celý dialog běží znovu od začátku. Aby tento rozhovor mezi zvířetem a jeho trenérem fungoval, musí se ho oba nejprve naučit, tedy domluvit si potřebná slova.

Franta Šusta

Michaela Čermáková

Ilustrační foto: archiv redakce, Alena Vanžurová