Výstavní poradna – Nehoda není náhoda

Stalo se vám někdy, že jste se snažili svého psa před výstavou několikrát vyvenčit, ale nic se nekonalo a on nakonec to „nadělení“ vyklopil přímo v kruhu? Jak se na tuto nepříjemnost dívá výstavní řád a co vás v takovém případě čeká, je už obsahem dotazu do naší výstavní poradny.

Možná vás jednoduše děsí jen představa toho, že by váš milovaný šampion udělal loužičku nebo hromádku přímo na zeleném koberci. Říkáte si, že to byste asi nepřežili, co by tomu řekli ostatní a tak vůbec. Zamysleli jste se ale někdy nad tím, za jakých okolností se to může stát a proč vám to ten pes vlastně dělá. Je to naschvál nebo ho to tam prostě jen nebaví? Důvod může být někdy mnohem prostší, než by se na první pohled mohlo zdát.

Dotaz: Dobrý den, vrtá mi v souvislosti s výstavami v hlavě jedna věc. Zajímalo by mne, co se stane v případě, když se nějaký pes vyvenčí ve výstavním kruhu. Třeba na oficiálních závodech nebo zkouškách v agility je taková dvojice nekompromisně diskvalifikována. Jak je tomu tedy zde?

Asi jsme to zažili všichni, a když ne na vlastní kůži, tak přinejmenším jako diváci. V kruhu najednou jeden z pejsků zpomalí, vytřeští oči, nahrbí se a… A je to…

Je naší povinností zastavit a po dokončení „díla“ nehodu uklidit. Ovšem musíme počítat s tím, že na nás rozhodčí s posouzením nemusí čekat (i když nás nemůže diskvalifikovat) a ještě si vyslechneme málo lichotivé poznámky o nezodpovědném vystavovateli, který nevyvenčil psa mimo výstaviště. Jenže ono to někdy není naší vinou, tedy to, že nemáme psa vyvenčeného.

„Ostuda“ jak hrom  

Existují feny, které se vyčůrají naposled ráno doma a pak se urputně odmítají venčit po celou dobu konání výstavy, prostě – ne, všechno si z výletu odnesou zase pěkně zpátky domů na známý dvorek.

Poprvé a doufám, že naposled, se mi něco takového přihodilo s fenkou kavalíra na klubové výstavě pořádané venku. Jeden by řekl, že ta moje můra měla do jedenácti hodin, než jsme šly na řadu, spoustu času, aby vytvořila hromádku, jenže ono pršelo a to ona nemá ráda, tak co by se namáhala, že ano. No, a pak v kruhu, když se trochu rozeběhla, jí už nic jiného nezbývalo. Ostuda jak hrom, já rudá až za ušima a o titul jsme s milostivou vesele přišly. Jen čubina byla naprosto free, bříško už netlačilo, pršet přestalo, takže pohoda.

Anglické piliny versus country toalet

Poněkud originální scénku s venčením jsem zažila v Anglii na Cruft´s. Venčit se tam musí na k tomu určených místech v rozích pavilonů, kde jsou nasypané piliny a postavené sloupky, které mají inspirovat pejsky ke zvednutí nožičky. Toto opatření se ukázalo jako dosti problematické pro jednu českou kavalíří veteránku, která se zjevnou nedůvěrou na piliny sice vstoupila, ale požadovaný úkon neudělala. Marně jí panička vysvětlovala, že je v Anglii, tudíž musí čůrat v „toaletním koutku“; fenka se na ni jen vyčítavě dívala… A nic. Luďka tudíž usoudila, že je nutné vyvést Mařenku před halu a dopřát jí vyvenčení tam, ovšem uniformovaný pořadatel o něčem takovém nechtěl ani slyšet. Zjevně nechápal, proč by se měla fenka venčit na betonu, když kousek od dveří je „pilinové zákoutí“. Celé to rozsekla kamarádka Dana, která na něj nastoupila vskutku originálně. Vysvětlila mu, že tato old bitch je made in czech a tudíž nemůže použít dog room, ale nutně, ale opravdu sofort, potřebuje country toilet. V té chvíli jsem se už nemohla smíchy ani narovnat, ale ono to zabralo. Máňa mohla vyjít do přírody, zpět byla ve třiceti sekundách a rozzářená tvář její majitelky hovořila za všechno – povedlo se.

Takže je zřejmé, že i taková drobnost, jako je loužička nebo hromádka udělá z výstavy nezapomenutelný zážitek.

Michaela Čermáková

Ilustrační foto: Michaela Weidnerová, Luďka Siegrová, Pixabay