Vystavování je hra!

Chtěli byste také umět perfektně vystavovat svého psa? A víte, že i toho lze dosáhnout za pomoci pozitivní motivace? Stačí si jen osvojit určité dovednosti a pak je přenést do praxe! A pokud byste se to rádi také naučili, pak jen stačí otevřít předposlední okénko našeho Adventního kalendáře!

Parádní knížka ze společné dílny Michaely Čermákové a Františka Šusty „Vystavování je hra“ spatřila světlo světa teprve v loňském roce, ale ihned si získala srdce mnoha čtenářů a rozhodně by neměla chybět v kynologické knihovně nikoho z nás. Snoubí se v ní dovednosti laskavé a spravedlivé mezinárodní rozhodčí z exteriéru a k tomu šarm a um zkušeného trenéra zvířat, a to vše okořeněné i špetkou humoru. A to zní sakra dobře, co říkáte?    

Míšo, co vás přivedlo k tomu napsat spolu s Frantou Šustou knížku o vystavování psů?

Výstavy, tedy hodnocení psího exteriéru, je jednou z nejdiskutovanějších kynologických aktivit vůbec. Krása, ušlechtilost, roztomilost nebo impozantnost nejde ani zvážit, ani změřit a na rozdíl od třeba krasobruslení, kde se na výsledném hodnocení podílí celá porota, stojí v kruhu rozhodčí sám a zadává pouze jednu známku… Docela mazec. Výstavy jsou ale pro mnoho lidí něco jako droga a já je miluji od prvního okamžiku, kdy jsem v roce 1988 stála s mladým kavalírem v kruhu na Oblastní výstavě v Liberci, a pan rozhodčí nám sdělil, že ten pes vám musí sedět u nohy jako voják! A já poprvé zažila ten adrenalínek, který vyhledávám ve výstavním kruhu dodnes. Od té doby uplynulo hezkých pár let, kdy jsem se snažila přijít na to, jak zařídit, aby se pes a jeho pán cítili v kruhu spokojeně… A pak jsem potkala Frantu Šustu, nahlédla do „kuchyně“ pozitivní motivace a v tom mi „dopadl pětník“. Tohle bylo přesně ono! A tehdy jsem se rozhodla, že Františka již nikdy neopustím. Tedy aby si to někdo špatně nevyložil, on je ve věku mé dcery a s jeho manželkou Karčou se docela dobře známe…

Po pěti letech úzké spolupráce na výstavních cvičácích, všelijakých tréninkových táborech a dnech, kdy jsme „šili“ typ prezentace plemeni přímo na tělo, jsme se rozhodli napsat společnou knížku, kde by byly uvedeny všechny teorie potřebné pro vystavování… Abychom to pořád nemuseli opakovat dokola. Takže to vlastně byla tak trochu naše lenost, co nás dovedla ke společné publikaci.

Kde jste čerpala inspiraci a jak je publikace celkově koncipovaná?

Mám velkou výhodu v tom, že se na výstavách pohybuji nejen jako divák a vystavovatel, ale od roku 1992 jsem v kruhu i ve funkci rozhodčí a také často pomáhám při přípravě výstav našeho klubu kavalírů. Tedy není asi moc věcí, které bych na výstavě nezažila nebo o nich alespoň neslyšela. Vždycky mě hodně mrzelo, a dodnes mrzí, když krásný, naprosto standardní jedinec dostane špatnou známku jen proto, že se v kruhu chová jako blázen. Není to vinou psa, ale nakonec ani majitele, protože prostě taková dvojice je vystrkána do kruhu více méně proti své vůli buď chovatelem, který chce nadějné štěně ukázat nebo zájemcem o krytí. Bez přípravy a základní znalosti toho, jak to vůbec na takové výstavě chodí, nemá tahle začínající dvojice moc šanci uspět. Pes, normálně zvyklý běhat na volno nebo na postroji, je z nezvyklého prostředí na větvi a majitel, místo aby se mu snažil pomoct a dodat jistotu, je na té větvi s ním. Tak tohle je moje inspirace; naučit začínající vystavovatele, jak svého nadějného pejska ukázat v tom nejlepším světle, jak je trénink výstavních dovedností důležitý a s čím vším se mohou lidé i psi v kruhu i mimo něj setkat.

S Františkem jsme si trochu ty role rozdělili a stejně tak, jako při tréninku já v knížce říkám, co chci vidět, a Franta vysvětluje, jak to udělat. Adventním. V naší publikaci popisuji základní situace, které mohou na výstavě nastat, co chce vidět rozhodčí, na co je výstavní vodítko, kdy je dobré dát pejskovi nějakou tu laskominu a kdy je to hrubě nevhodné a hlavně, jak si celou tu taškařici užít bez stresů a s úsměvem… No, a Fanda tohle moje povídání doplnil velmi krásně vysvětlením metodiky, tedy jak to zařídit, aby pes věděl, co se od něj chce.

Co všechno v ní najdeme a pro koho je primárně určená?

Jak už jsem o něco výše psala, je to knížka především pro začínající vystavovatele, ale už jsem se přesvědčila, že ani ostřílení koryfejové výstavních kruhů nemají problém se do ní začíst a najít si v radách a popsaných situacích tu, která jim třeba vysvětlí, proč to ten pes dělá. Ono i v rámci jednoho plemene, co plemene, jednoho vrhu se může najít talentovaný výstavní pejsek a „jelito kroupový“, které se tváří, že třeba skvěle natrénovaný postoj platí jen v parku, kdežto na koberci se před posuzovatelem hroutí, kroutí a vůbec je na zabití. V knížce jsou odpovědi na nejčastější dotazy, pár „veselých příhod z natáčení“, popis jednotlivých fází výcviku, ale také vysvětlení, co znamenají ty tajemné zkratky CAC, BOB anebo BIS, na co před výstavou nezapomenout a na co rozhodně nezapomenout po výstavě – to byste nevěřili, kolik vystavovatelů odejde a nenechá si zapsat skvělé výsledky do přílohy průkazu původu...

Vystavovatelům je teorie mnohdy jasná, ale pokud pak mají přejít do praxe, nastává často problém. Vy jste však pamatovali i na toto, že?

No jo, šedivá je teorie, ale zelený strom života… Ono se to lehce řekne, ale hůř udělá, že? Ale tahle knížka je zajímavá především tím, že v ní František poprvé rozepsal jednotlivé cviky krok za krokem a doplnil je velmi příhodnými fotkami. Takže jsem přesvědčená, že trochu zkušenější vystavovatel se dokáže podle návodu velmi dobře orientovat. Komu by přesto přišel nějaký ten praktický trénink vhod, může se s Frantou na pár hodinách individuálního výcviku (čert vezmi COVID-19) domluvit.

Fungují popisované postupy obecně na všechna plemena psů a myslíte, že doporučované metody je schopný naučit se i každý majitel?

Tohle je výborná otázka. Na počátku našeho výcvikového snažení jsem na tréninky přijímala jen jedince společenských plemen, protože jsem si nebyla jistá, že dokážu dobře namotivovat velké psy. V té době jsem obcházela nejrůznější výstavy, doma si pouštěla videa ze světovek a klubovek jednotlivých plemen a nakonec jsem zjistila, že ten základ je pro všechny psí rasy stejný – dokonalá spolupráce s člověkem a pečlivá příprava. Vezměte, prosím, v úvahu, že František nikdy na žádné výstavě jako vystavovatel nebyl, takže pokud já řeknu, že tento pes má při postoji přenést váhu na předek a odlehčit tím zadek, čímž si srovná kravský postoj pánevních končetin, Fanda se hezky usměje, podívá se, jak spolu ta dvojice funguje a prostě to vystavovateli metodicky objasní. Nevím, jestli by mi věřil, kdybych tvrdila, že má pes při postoji vyplazovat jazyk doleva nebo mrkat jen jedním okem… Asi ano, protože například požadavek na nesení ocasu (nízko, vysoko, špatně, úplně blbě…) ho dost irituje. Rozhodčí a standard jsou, podle něho, divní. Máme prý, říkal, nechat psy, ať si ho nesou, jak chtějí.

A jestli jsme naučili každého našeho frekventanta výstavním dovednostem? Většinou ano, ale bylo i pár výjimek, na kterých jsme oba pohořeli, ale to byly spíš případy pro psychologa. Někteří lidé vůbec neuznají, že i pes má svoje limity a pokud si pán vybere plemeno, které má ve standardu jako přednost ostražitost a jistou nedůvěřivost, nemůže po takovém typickém jedinci požadovat, aby se nadšeně vrhal k rozhodčímu s rozesmátou tlamou. Také pro lidi hysterické, nervově labilní nebo tak zakomplexované, že už jenom vstup na koberec jim způsobí trauma, nebude asi vystavování psa tím pravým makovým. Těm bych doporučila spíš nějakou individuální kynologickou disciplínu, třeba coursing, tam se asi bude taková plachá osoba cítit nepoměrně lépe.

Spousta specificky zaměřených knih na trhu je publikována hodně odborným jazykem, jiné jsou zase naopak psány opravdu „česky“, aby porozuměl úplně každý. Jak je na tom v tomto ohledu vaše knížka?

Já myslím, že v tomto bodě jsme obstáli velmi dobře. Já jsem „pohádkář“, takže se snažím všechno popsat zábavně, většinou s humorem, protože je mi jasné, že „suchý“ text by nikoho dlouho nebavil a Franta po několika mých urgencích zjednodušil své odstavce natolik, že jim rozumí i naprosto nezkušený člověk. Čímž ovšem nechci tvrdit, že se v jeho částech knížky nedočtete nic třeskutě vědeckého, dočtete, ale je to napsáno srozumitelně a velmi čtivě. Domnívám se, že nám tato spolupráce na knížce docela sedla a výsledek stojí za přečtení.

A prozraďte nám na závěr, proč by se ji naši čtenáři měli pokusit vyhrát v soutěži nebo si ji i třeba koupit?

Teď bych se tady asi měla rozepsat o tom, že kdo nečetl „Vystavování je hra“, nemá v kruhu šanci, ale tak to není. Je hodně přirozených talentů, psů i lidí, kteří se učí systémem pokus-omyl a nakonec jsou z nich lvi výstavních hal, ale právě to – nakonec – je to, proč si myslím, že je naše knížka potřebná; ona totiž ušetří spoustu času, zklamání, nervů a výkřiků typu: „Tak sem už mě nikdo nedostane!“ Navíc nejen v kruhu by měl pes umět chodit u nohy, ono se na obyčejné procházce docela hodí nemít vykloubené rameno a odřená kolena, protože náš čtyřicetikilový mazlíček nějak vodítko nerespektuje. Anebo taková prohlídka u doktora. Kolikrát jsem byla svědkem toho, jak se až do čekárny nesly výhrůžky, co všechno Alík schytá, jen co vyjdou ven… A to byl Alík jen na stříhání drápů. Nebylo by příjemnější, aby si i náš pes nechal v klidu prohlédnout uši, zuby nebo v pohodě přežil vakcinaci? Takže i na tohle je naše knížka asi dobrá.

Tak teď jsem zvědavá na výherce knížky a nebojte, bude to i s věnováním.

Foto: archiv Míši Čermákové, Michaela Weidnerová, Jitka Metličková

Adventní kalendář a jak na to?

Adventní kalendář 2020, aneb Tak to tu ještě nebylo!!!

Všimli jste si, že vánoční svátky se kvapem blíží? A my tu pro vás máme absolutní bombu, ...

Adventní kalendář 2020