Vyvrženi peklem – extrémisti každým coulem

Také vás jako první, když se řekne bull plemena a kynologické aktivity, napadne, že nejlepším zaměstnáním a zábavou zároveň pro ně budou nejspíš bull sporty? Určitě je to jedna z možností. A dovedli byste si představit například amerického stafordšírského teriéra při extrémních nebo mushingových disciplínách? Že všechno jde, když je chuť, vůle, odhodlání a ten správný pes, dokazuje i tento náš moc pěkný rozhovor...

Nepropadejte panice, naše redakce se rozhodně nedala do spolku rekreačních exorcistů. Řeč bude o Janě Javůrkové a jejím Vyvrhell teamu. Jana je nadšeným sportovcem, ovšem ne tak ledajakým. Spíše, než při poklidném joggingu na pískem vysypané pěšince v parku, ji zastihnete s blátem až za ušima při bikejöringu nebo na překážkové dráze. A s ní i její psy.

Psi mě provází celým životem, konkrétně s bull plemeny to táhnu za nedlouho dvacátým rokem. Moje první zkušenost s cvičákem tehdy určila cestu, jak ke psům budu přistupovat a jakým směrem se vydám. Tehdy zazněla věta: „Když neposlechne, tak jí škubni vodítkem – je to bull, necítí bolest, tak musíš pořádně!" Přišla averze na slovo řád nebo korekce. Začala jsem se v oblasti výchovy a výcviku vzdělávat sama (hlavně ze zahraničních zdrojů), a se psy se věnovala spíš sportům nebo jsme vandrovali přírodou. Gyula si složil zkoušku ZOP, kde po nás nevyžadovali stahovací obojek a výcvik už v té době bylo možné vést luringem, shapingem, ale hlavně eticky.

Ze závodů máme nějaké medaile, ale nejdůležitější pro mě a mé psy jsou zážitky, společné pouto a fér přístup. To je to, nad čím člověk bilancuje, když krátký život jeho psa končí.

Vyvrhlo nás Hell.(smích) Momentálně máme dva psy. Gyula je americký stafordšírský teriér z chovatelské stanice z Bílinského pramene. Je to bull i teriér, jak se patří. Velice chytrý, pracovitý a nadšený z každé aktivity, kterou vymyslíme. V jeho dvou letech byl natolik vyrovnaný a sebejistý, že jsme si dovolili k němu pořídit dalšího bull psa. Naša z Bullterrier Rescue Slovakia je menší kříženka, která má chováním a vizáží něco ze stafordšírského bulteriéra i pitbulla.

Ano, sama jsem sportovkyní a hledala jsem pro nás aktivitu, kde se jako tým budeme moci zapojit stejným dílem. Klasické poslušnosti se s každým psem věnuji první rok, ta je skvělá jako základ pro sportování i běžný život. Našli jsme se v disciplínách, jako jsou bikejöring – jízda na kole se psem, canicross – běh se psem, OCRC – překážkové závody se psem, baví nás skijöring – jízda na běžkách se psem a většinu roku se náš trénink odehrává u vody, takže spolu i plaveme. Prvky bull sportů využíváme k rozvoji dynamiky a síly. Mushing obecně je pro mě hlavně propojením lidského a psího světa na té nejvyšší úrovni, kdy jeden druhému musí bezvýhradně důvěřovat. Tohle přináší spoustu endorfinů, a umí vybudovat velice silný vztah mezi psem a člověkem.

Hlavní pozitivum vidím v psychické odolnosti bull psů při správném vedení. Stane se, že vám psa na trati cizí pes nějakým způsobem ohrozí, štípne, kousne nebo vyštěká. Dít by se to nemělo, ale bohužel se to občas stane, a už jsem viděla spoustu psů, kteří měli po takové události velký blok jít znovu do tahu. Gyula už takových situací zažil nespočet, a pořád chodí na start s ohromným nadšením. Bullové jsou tahouni, tah a práce je pro ně přirozená. Takže už zbývá tuhle energii jen správně uchopit a užívat si se psem radost z pohybu. Většina závodů je dlouhá od tří do sedmi kilometrů, tak není zapotřebí velká vytrvalost. O to víc energie pes vloží do síly a dynamiky. U překážkových závodů to není jen o běhu, ale o celkové spolupráci, kde se pozná to pravé propojení psa a člověka.

Nejraději trénujeme na společných trénincích s naší canicrossovou skupinou v Brně, která funguje už čtvrtým rokem. Jsme partou nadšenců s různými plemeny. Zajímavostí je, že jsme ji založili pro reaktivce, které v jiných skupinách zrovna nevítali, a funguje to skvěle. Většina členů běhá závody, a umisťuje se na předních příčkách. Každou středu celá městská část ví, že zase stojíme na startu, jak psi dávají znát svoje nadšení. Naší základnou a mentorem se stal mushing klub Tlapky v Tahu, s jehož členy se potkáváme na závodech nebo na soustředěních.

Gyula je mazák - zažil už spoustu situací, které by mimo trať měl právo řešit, ale jakmile není za cílem, běží v „tunelu", a ignoruje jak divokou zvěř běžící přes cestu, tak i výpady cizích psů. Předbíhá, a nechá se předbíhat, naprosto ukázkově. Jsem za to na něj neskutečně hrdá. Není to ale samozřejmostí, a pes potřebuje trénink mezi ostatními psy, než vyrazí na svůj první závod. S Našenkou je to složitější. Není tolik sebejistá, a například na závod v bikejöringu bychom si ji vzít netroufli. Nechá se předběhnout, a předbíhá pěkně, ale zvěř i útočící psy by řešila. Canicross nebo překážkové závody zvládá hravě.

Ano – rozvíjejte svého psa už od štěněte. Důležitá je správná socializace, práce mezi ostatními psy, ale hlavně vztah a důvěra ve vás. Pokud ze svého psa chcete mít skvělého parťáka pro život a sport, jděte mu příkladem.

Jsem přesvědčená, že stafordi obecně mají předpoklad stát se dobrými sportovci v těchto disciplínách – ovšem při správném vedení. Už jejich standard říká, že jsou to psi všestranní a temperamentní. Žít život na gauči a s nadváhou sice také umí, ale jistě by si ho sami nevybrali.

Našku (původně Attilu) jsme si vzali z útulku s nálepkou „útěkářka". Do jejích tří let vystřídala tři majitele, a strávila spoustu času bezprizorně venku a bez jistot. Měla dokonale vyvinutý lovecký pud, a zdroje si před ostatními psy ostře hlídala. Největším problémem byl ale dlouhodobý stres, který se podepsal na její psychice. Po adopci měla zkratkovité chování, točila se za ocasem, nervózně se olizovala, stresem si krk škrábala do krve, nedokázala se soustředit, ani se učit novým věcem. Po psech venku agresivně vyjížděla, neznala žádné povely, neuměla si hrát, za to uměla dokonale loudit, dělat „psí oči" a panáčkovat. První rok jsme jí učili základní koncepty a odbourávali stres. Naučila se přivolání a základní povely, naučila se hrát si a mít radost ze života. Zjistila, že plnou misku má jistou a nemusí o ni bojovat. S agresí na psy nám pomohla metoda „Podívej se na". Běhat s námi začala už třetí měsíc u nás. Vše se učila za běhu a většinu okoukala od Gyuly, takže se velmi rychle naučila například stranové povely. Sport jí významně pomohl vybít energii, ale také k soustředění a spolupráci s člověkem. Po půl roce dokonce se svým parťákem Martinem vyhrála Best kondicion na Pitbull show, a umísťují se spolu na většině závodů, kterých se účastní. V tuto dobu je s námi čtvrtým rokem, a ač začátky nebyly jednoduché, je z ní skvělý pes parťák.

Letošní jaro proběhl první ročník závodu Bull Chariťák v Němčicích u Kolína v canicrossu pod taktovkou Barbory Bendové z teamu Los Hlavos a záštitou Nučické smečky, z. s., ve kterém si mohli porovnat síly bull plemena a jejich kříženci s jejich majiteli. Tento závod sponzorsky podpořily i chovatelské kluby plemen. Sešlo se slušné zastoupení, majitelé se psy předvedli skvělé výkony, a závod měl u všech velký úspěch nejen skvělou atmosférou, ale i perfektní organizací a hladkým průběhem. Nučická smečka, z. s.  letos také zařadí americké stafordšírské teriéry do Jöringového trháku – speciálního závodu vybraných plemen, který se bude konat  26. – 27.10. 2024 . Aktuální informace o všech závodech pro bull plemena najdete ve facebookové skupině BULL V TAHU.

_____________

Aktivity a život Gyuly a Naši můžete sledovat na instagramových profilech

www.instagram.com/gyula_vyvrhell_team a www.instagram.com/nasa_von_brs

Děkuji moc za rozhovor, a těším se na další spolupráci.

Kateřina Smětáková

Foto: Jana Javůrková