Vzájemné porozumění má na vztah se psem zásadní vliv! – 17. díl

Máte také někdy pocit, že vám váš pes úplně nerozumí a občas vás k tomu „obšťastní“ i nějakou tou lotrovinou? Přemýšlíte, kde se stala chyba a že jste možná někde ve výchově i nechtěně selhali? Stáli byste však o to to nějak napravit a nevíte si vůbec rady? Možná vás v úvahách tak trochu nasměruje i další díl seriálu Míši Drábkové.

V minulém díle jsme si na jednoduchém příkladu ukázali, jak nejasná je komunikace člověka pomocí slov. Co jste vypozorovali vy? Věřím, že vám tato snadná hra pomohla i ke zlepšení porozumění s pejskem. Pojďme se však společně na tuto problematiku podívat ještě podrobněji….

Každá situace vyžaduje jiný přístup          

Život, vnímání situací i komunikace člověka a psa se velmi liší. Pozorováním, životními zkušenostmi a praxí jsem dospěla k poznatkům, které s vámi v těchto článcích sdílím. Nejde o věci a informace někde načtené či o naučené metody. Informace v mých sděleních nejsou vždy v souladu s obecně popsanou pravdou. Někdy vám mohou připadat i nekonkrétní. A to je právě z toho důvodu, že každá situace je jiná, ovlivňuje ji spousta věcí i v každém partnerství člověka a psa a odehrává se na jiných základech. Nelze jistě na jedné konkrétní situaci popsat vše, co je použitelné pro jinou situaci nebo jiný pár člověka a psa. Vezměte si z mých sdělení to, co vás nejvíce osloví. To, co je pro vás ve vašem partnerství s pejskem vhodné tak, abyste byli oba šťastni.

Na nic si nehrajme!

Nejdůležitější je vše si promyslet v plném respektu k pejskovi, jeho vnímání, komunikaci a tomu, jak si přejeme, aby to v našem partnerství fungovalo. Je důležité používat vše, co si přečteme či co se naučíme přirozeně a v přesném okamžiku. Pokud má člověk jakýkoliv vnitřní rozpor nebo nejistotu v tom, co dělá, tak to jeho pejsek jednoduše vycítí. Doporučuji dělat věci, které „souzní” s naším vnitřním přesvědčením a „na nic si nehrát”. Pejsek každou naši přetvářku, i rozpor mezi myšlenkami a vnitřními pocity odhalí a nebude se chovat tak, jak my chceme. V této situaci ho velmi mateme svým chováním, což vyvolává dříve nebo později neporozumění, které posléze přerůstá ve viditelné problémy. 

Stačí jen chtít se učit a porozumět

Zamysleme se, jak to máme u sebe. Nakolik přesně víme, co si přejeme, aby náš parťák udělal a jak přesně mu to dokážeme vysvětlit tak, aby to pochopil. A v tomto případě opravdu nemusí jít jen o psího miláčka, ale krásným příkladem naší „nevědomosti” jsou nepochopení, která se vyskytují v každodenní mezilidské komunikaci a vytváří – dle mého vnímání – úplně nepotřebné problémy. Jednoduchý příklad jsme si ukázali v minulém díle. Je jasné, že nic není naprosto ideální, ale věřím, že se můžeme zlepšovat, když budeme chtít. Vždy budou existovat situace, které budou náročnější než ty, které jsme již zvládli. Toto je proces nikdy nekončícího se učení. Já věřím, že pokud dáváme pozornost správným okamžikům, chceme se učit a získáváme ponaučení z vlastních prožitých situací (ať již jsme je zvládli jakkoliv), tak se vše zlepšuje. 

Utekl vám minulý díl tohoto seriálu, na který autorka v textu několikrát odkazuje? Žádný problém! Znovu si ho můžete připomenout zde:

Máte správně rozdělené role ve své smečce? 16. díl

Líbí se vám seriál Míši Drábkové a také vám pomáhají její rady a postřehy zlepšit ...

8.5.2022Jak na to?

Příběh ze života…

Jedním z krásných příkladů cesty člověka od „povinného” tréninku k partnerství fungujícímu na myšlenku, je příběh Katky a její fenky Andělové. Katka se své fence věnovala od malička. Trénovaly společně různé sporty. Doma byla Andělová vždy v pohodě. S pejsky v sousedství si vždy normálně hrála. Na cizí (na táborech, na cvičáku, ve městě) útočila. Znalci popisují toto chování jako „zdrojař” – pes si hlídá člověka, věci včetně věcí nalezených, které si po pár dnech i v cizím prostředí postupně přivlastní. Katka Andělovou milovala nade vše a opravdu by pro ni udělala cokoliv. Ale jejich vztah nebyl ani pro jednu z nich pohodový a šťastný. Katka měla pocit, že si nerozumějí. Začala řešit objevující se „neposlušnosti” své fenky ihned na začátku. Nepřehlížela ani první malé příznaky problémů. Začala hledat řešení ihned. Zkoušela různá doporučení. Žádná z rad nezafungovala tak, jak by si přála. Situace se s časem zhoršovala. Katka byla nešťastná a v koncích. Jakoby společně žily pod jednou střechou, ale ve vztahu se „míjely“. Při trénincích fenka na povely poslouchala. Jejich společné každodenní fungování bylo také skoro v pořádku. Co chybělo? Vzájemné porozumění a společný vztah. Pochopení na hlubší úrovni. To krásné spojení, které funguje mezi člověkem a psem. Je velmi důležité hledat způsoby, jak situaci zlepšit než se pejska zbavovat, když se vyskytne problém. Hledat řešení již od prvního příznaku problému. Katka chtěla porozumět tomu, proč si s fenkou nerozumí. Přála si, aby ji fenka následovala, vzhlížela k ní, respektovala povely a společné soužití. To se ale nedělo. Fenka si ji kromě cvičení za odměnu vůbec nevšímala. Vypadalo to, že věčně má svou hlavu a paničce vůbec nedává pozornost. Byla svéhlavá a tvrdohlavá. Znáte nějaký takovýto případ?

Co nakonec zafungovalo?

Katka měla ve své náročné situaci velikou radost, že potkala „koučku pro komunikaci se psy”, která se zabývá hloubkou partnerství člověka a psa, vzájemným porozuměním, odhalením podstaty problému a uměním dosáhnout partnerství spokojeného pro oba parťáky. Již při prvním setkání spolu odhalily problém zablokované komunikace. Problém byl v tom, že se informace od paničky k fence nedostala. Je to jako, když vám někdo něco říká, ale vy to z nějakého důvodu neslyšíte. Katka na první pohled dělala vše správně, jak ji učili trenéři na cvičáku, nebo jak je popsáno v knížkách. Při chválení jásala, byla nadšená, skákala, říkala „hodná”, ale k její fence se informace ani tak nedostala. Fenku odměňovala také pamlsky. To, co dělala, nebylo fenkou vnímáno. Ne proto, že by nechtěla rozumět nebo své paničce vyhovět. Katka se snažila informaci ke své fence „dotlačit” zvýšením důrazu nebo jinými dalšími známými způsoby. Největší jejich překážkou bylo, že vzájemně nenašly vhodný způsob komunikace. Katka komunikovala podle návodů trenérů a tak jak si to načetla v knížkách. Bohužel tímto učením přišla úplně o svoji přirozenost (sebe sama) a nedělala věci tak, jak je cítila. Byla okolím naučená na to, co je pro psa „správně” místo toho, aby se obě od začátku naučily společně si rozumět na základě přirozenosti a své jedinečnosti. Správnost a vhodnost předávání informací mezi dvěma jedinci neurčuje to, co je podle okolí správně, ale to jak si dokážou vzájemně v plném respektu a lásce najít způsob „sladění” komunikace a společného porozumění. 

Vztah dvou bytostí není bez „práce”

Když odcházely z hodiny, Katka měla slzy v očích. Prožívala hluboký pocit štěstí, že ji fenka začíná sledovat, a v některých momentech již dává pozornost a vnímá. Katka dokázala i během takto krátké chvíle „nastartovat” opět přirozenou a oběma vyhovující komunikaci. Bloky, které působily překážku, že ji fenka nevnímala a tím i neposlouchala, se začaly vytrácet. Vztah dvou bytostí není bez „práce”. Bez práce člověka na sobě samém i práce na vzájemném porozumění bez rozčilování, křičení či fyzické manipulace. Negativní energie do partnerství nepatří. Důvodem, proč ji člověk tolik používá, je skutečnost, že se mu nedaří sdílené informace „dotlačit” k parťákovi přes neviditelné bloky v komunikaci. Naučíme-li se vnímat překážky v komunikaci a budeme-li je umět odstranit, nebo ještě lépe budeme-li umět komunikovat tak, aby nevznikaly, tak nebude potřebné „přitvrzovat” v našich vzájemných soužitích. Pejsek nás lidi bude následovat – jsme těmi, ke kterým ve smečce vzhlíží – ale musíme být přirozenými vědomými (prů)vodci, kterým může v komunikaci rozumět. 

Okolí nevěří vlastním očím 

Jedno setkání možná pomůže odstranit viditelný problém. Opakovaná setkání Katce pomohla probádat neviditelná nedorozumění, která vedla k nevhodné komunikaci. V dnešním vztahu fenka Katku následuje a plně ji vnímá. Dělá věci, které si panička přeje tak, aby zajistila jejich vzájemné bezpečí. Po pejscích již nevyjíždí. Jejich vztah se změnil natolik, že okolí „nevěří vlastním očím”. Dostaly se spolu do fáze komunikace na myšlenku – vztahu, který si zaslouží každé partnerství člověka a psa. Katka dnes říká: „Kdybys mi o tomto vztahu vykládala před třemi lety, tak se ti vysměju a řeknu ti, že bez tréninku a pamlsků to nejde. Tento vztah je pro nás mnohem krásnější a šťastnější. Přála bych tento pocit objevit každému pejskaři." Nikdy není pozdě začít objevovat vztah, který funguje a je pro oba parťáky šťastný a příjemný. Je potřeba jenom chtít vidět, vědět a umět.

Ing. Michaela Drábková, Ph.D.

Foto a ilustrační foto: archiv Michaely Drábkové, Kateřina Knechtová, Jitka Metličková, Alena Vanžurová

http://www.pespartak.cz/

http://www.znakovarecpropsy.cz/

https://www.facebook.com/pespartak/