Vzdušné skoky a psí radost: To je svět dogfrisbee

Souhlasíte s tím, že když se v České republice vysloví slovo dogfrisbee, většinu znalých pejskařů okamžitě napadnou dvě křestní jména a jen jedno příjmení. Uhádnete, jak se mamka a dcera jmenují nebo si raději o pár řádků níž rovnou přečtete moc pěkné povídání o tomto zábavném a akčním sportu právě s mladší z této dvojice? Podíváme se společně tak trochu pod pokličku a mimo jiné se i dozvíme, co všechno ovlivňuje kvalitu výkonu čtyřnohého závodníka…

Povídání s trenérkou a profesionální závodnicí v dogfrisbee je jako pozvání do světa plného vzdušných skoků, neuvěřitelných triků a hlubokého spojení mezi člověkem a psem. Proto nás těší, že vám můžeme přinést rozhovor s Michaelou Androvou, která se svou borderkou Annakim dosáhla skvělých výsledků nejen u nás, ale i v zahraničí. Jaké to je věnovat se disciplíně, která vyžaduje nejen fyzickou zdatnost, ale i absolutní souhru a důvěru mezi člověkem a jeho čtyřnohým parťákem?

Dogfrisbee je sport, kde spolu tvoří tým pes a hráč. Podstatné je, aby pes dokázal chytit hozený disk ještě ze vzduchu. Soutěží se pak v distančních disciplínách (na rychlost, vzdálenost, přesnost) nebo ve freestyle, což je sestava na hudbu složená z různých prvků, jako jsou přeskoky nebo odrazy od těla hráče. Hodnotí se provedení, originalita, plynulost i pokrytí plochy.

Mojí srdcovkou je freestyle. Je to sport, kde můžu být kreativní a zároveň buduji a utužuji vztah se svými psy.

Nejtěžší je, že člověk nesmí zapomenout na trénink svých hodů. Když to hráč nehodí dobře, pes nemá šanci disk chytit. Pro mě je pak největší odměnou vidět, jak jsou psi během hry šťastní a jak je to baví. 

Na internetu jsem se dočetla o nově vzkvétajícím sportu, který přišel z Ameriky do Evropy. Nejvíce jej propagovali němečtí hráči Sabine Bruns a Marcus Wolf a hned jsme si z Německa objednali disky. Má první fenka border kolie Arnika Fitmin byla velice talentovaná a natolik nás to chytlo, že jsme z agility plně přesedlaly na dogfrisbee. Ještě více jsme se do létajících disků ponořily na historicky prvním semináři v roce 2004, který tehdy pořádal Jakub Štýbr. Vytvořila se tam moc fajn parta lidí a společně jsme pak vyráželi na zkušenou do zahraničí po Evropě a později i do USA. 

Největším úspěchem byl jistě titul Mistra Evropy v SuperMinidistace a Vicemistr Evropy ve Freestyle, 3. místo na světovém finále v SuperMinidistace a několikanásobné vítězství na MČR v obou disciplínách. Velmi si vážím toho, že jsem díky dogfrisbee mohla procestovat nejen celou Evropu, ale i celý svět. S Annakim jsme několikrát závodily na Mistrovství světa v USA. Vyrazily jsme i na prestižní závod do Japonska a na Mistrovství Asie do Číny, kam jsem byla organizátory pozvaná, což je v dogfrisbee velká čest.

Pro mě osobně je nejtěžší držet se tréninkového plánu a nenechat se unést jen k házení bez většího promýšlení předem. Občas si jen tak „zajamujeme”, nejlépe se tak vymýšlí nové triky, ale pro trénink základů, které jsou v podstatě nejdůležitější, to není nejlepší cesta.

Ano, v tom s vámi naprosto souhlasím. Kvalitní strava je podle mne klíčová a odráží se na spokojeném životě zvířete i sportovním úspěchu. Osobně jsem hledala krmivo, které bude mým psům chutnat a zároveň jim poskytne dostatek živin. To jsem našla v řadě Fitmin Purity a jsme s ní moc spokojení.

To máte pravdu, pochoutek se spotřebuje velké množství. Je potřeba na to myslet a volit ideálně nějaké drobnější, které se dobře polykají a mají kvalitní složení. Já mám nejraději poloměkké Fitmin For Life Chicken Flakes. Jsou to takové drobné lupínky, které mým psům chutnají, a navíc v sobě mají lněné semínko a snížený obsah tuku, což je při tom spotřebovaném množství také fajn.

Vůbec nejlepší je se porozhlédnout, zda v okolí někdo dogfrisbee trénuje a zajít si na první lekci pro dobrý základ. Jinak pro začátek stačí dva disky. Namotivovat psa se do jednoho zakousnout, nejdříve třeba poslat kutálející se po zemi, potom házet na kratičkou vzdálenost a postupně prodlužovat. Dva disky slouží k tomu, abychom budovali dobré aportování, rychlé vracečky a měli čím psa nalákat zpět k sobě.

Určitě, dogfrisbee můžete dělat s jakýmkoliv psem, který je zdravý a rád si hraje. Výhodou je, že se dá vždy uzpůsobit na míru danému psovi. Vhodnější ale samozřejmě budou atletická plemena. 

Ráda chodím se psy v přírodě a po horách. Nedávno jsme však navštívili pro mě naprosto neprobádanou část České republiky, a jakmile to půjde, určitě se tam znovu vrátíme. Byli jsme ubytováni ve vesnici poblíž Konstantinových lázní. V okolí je spousta naučných stezek, zřícenina hradu Gutštejn a také procházka podél Hadovky byla úžasná.

Neodjedu asi téměř nikam bez frisbee. Ty s sebou vozím skoro pořád.

Děkujeme Míše Andrové za rozhovor a přejeme hodně úspěchů, povedených skoků a odchytaných disků.

Red.

Foto: archiv firmy Fitmin