Vzít či nevzít? … s sebou psa na For Pets?

Veletrh konečně proběhl bez větších anticovidových opatření a měl neskutečnou návštěvnost. Na všech stáncích bylo plno, a ačkoliv pořadatel zvolil poměrně velkorysé rozestavění expozic a uličky byly opravdu prostorné, všude se tlačily davy. Davy lidí, ale také nečekaně velké množství psů. Během čtyřdenního pobytu na stánku jsme měli možnost sledovat jejich chování a máme z toho rozporuplné pocity.

Úvodem je třeba říct, že veletrh není právě místem pro psa jako stvořeným. Je zde nepřiměřený hluk, množství lidí, nestandardní povrch, často i nepříjemný pach. Zejména, když se hned ve vedlejší hale koná veletrh For Beauty. Zkrátka prostředí, ve kterém se každý pes nemusí cítit zcela komfortně.

Nad čím je šikovné přemýšlet

Pokud jste zkušeným pejskařem a máte svého psa přečteného jako své boty, potom jistě dovedete posoudit vhodnost jeho přítomnosti na veletrhu. A dlužno dodat, že existují společenští psi, kteří si takové akce dokonce i užívají! Ale těch jsme během For Pets příliš mnoho nepotkali. Naopak. Většina psů z takové tlačenice moc nadšená totiž nebývá. A to zejména ve chvíli, kdy ho páníček táhne na vodítku za sebou, zatímco si prohlíží zboží ve stáncích a svému psovi vůbec nevěnuje pozornost. Nepříjemný zážitek potom na sebe nenechá dlouho čekat.

Možná namítnete, že přece na výstavě psů je to stejné. Musíme ale nesouhlasit. Na výstavě (byť halové) je jednak přítomnost psa tak trochu nezbytná, proto ho s sebou vzít musíme (i kdybychom nechtěli), a v druhé řadě se jedná o akci určenou pro psy. Je zde většina psů vychovaných, socializovaných a jejich majitelé mají alespoň minimální kynologické zkušenosti a nedopustí, aby se jejich pes dostal do nekomfortní situace. Na veletrhu bylo ale množství naprostých laiků, kteří svým jednáním (nebo spíše nejednáním) konfliktní situace mezi psy vyloženě vytvářeli.

Moje žrádlo!

Na stáncích s krmivy pro psy je zcela běžné, že na zemi se nacházejí misky se vzorky granulí. To sice umožňuje majitelům vybíravých psů dopřát testování první dávky ještě před nákladným nákupem, ale při nepozornosti majitelů může velmi snadno dojít k opravdu nepříjemné situaci. Když k vašemu psovi přijde úplně cizí pes a strčí mu hlavu do „jeho“ misky s jídlem, co se stane? Nevím jak váš pes, ale můj by tomu druhému ukousl hlavu. A tak se nám často naskytl pohled na psa, který se nadšeně krmí z erární misky, zatímco jeho páníček se vesele baví s prodejcem. A těsně vedle něj se postaví cizí pes, který si se zálibou prohlíží onu obsazenou erární misku, zatímco jeho páníček si prohlíží zboží u vedlejšího stánku. Ukončení takové situace závisí na několika faktorech. Na délce vodítek, rychlosti reflexního oblouku obou majitelů a velikosti obou psů. Oba majitelé se potom diví „A proč se popral?“ „No, proč asi…“, říkáme si v duchu.

Když konejšivé signály nepomůžou

Lhostejnost k chování vlastního psa a v mnoha případech i vyložená nevědomost a neznalost majitelů vedla ke konfliktním situacím i mimo stánky s krmivem. Majitelé psů – laici – by si měli uvědomit, že ne každý pes je kámoš a chce být kámošem také s každým druhým. A samotný fakt, že váš pes společnost jakýchkoliv kamarádů svého druhu nadšeně vyhledává, ostatní psi na tom mohou být úplně jinak. Existují psi bázliví, psi agresivní, a také psi, kterým jednoduše cizí společnost není milá. A když takový labilnější jedinec musí trávit půl dne v přetopené hale, kde na jeho (i za běžných okolností slabou) nervovou soustavu působí bezpočet nepříjemných situací, nemůže se cítit ani trochu komfortně. A aby toho na něj nebylo málo, tak se z ničeho nic k takovému vyděšenému toy teriérovi přiřítí „šílená“ borderka na třímetrovém vodítku. Ano, je přátelská a majitel hned hlásí „von má malý psy rád!“ Ale vyděšený toy teriér je už na pokraji zhroucení. A to bude muset ještě projít přes celou halu, kde se jeho majitel zastaví u dalších pěti stánků, aby mu vybral ten nejmodřejší obojek na světě. I sociálně silný pes, který za běžných okolností dokáže používat konejšivé signály a se svými psími kolegy umí dobře komunikovat, je v tu chvíli ztracený.

Pitný režim je nutný!

Dalším nešvarem, který jsme měli možnost sledovat (nebo spíše nesledovat), byla absolutní absence misek na vodu. Zatímco na psích výstavách má misku na vodu v kabelce každá slečna, na veletrhu For Pets jsem neviděla ani jednoho člověka, že by svého psa napojil. Poté, co s ním strávil tři až pět hodin v přetopené hale, kde mu dal ochutnat na dvacet druhů suchého krmiva. Přijatelné by ještě bylo, kdyby se jednalo o veletrh spodního prádla a majitel si misku na vodu zapomněl doma. Ale na veletrhu pro domácí mazlíčky, kde misky prodávali asi u patnácti stánků, je to na pováženou.

Rozumíme svému psovi?

Nejčastější problém, který jsme na místě měli možnost vidět, byly strach a úzkost, kterou řada psů projevovala. To by samo o sobě nemuselo být tak hrozné, pokud by na takové chování majitel dokázal reagovat a správně ho řešit. To se ale bohužel ve většině případů na výstavišti PVA nedělo. Často jsme viděli psa, který když do haly vcházel, tak byl relativně v pohodě. Nebo se tak alespoň tvářil. Během své stresující pouti po výstavních halách se ale jeho nálada prudce zhoršovala. Ale když majitel svého psa nesleduje, nebo sleduje, ale nerozumí mu, tak bohužel jediný možný závěr dnešního výletu bude katastrofa. Je dost pravděpodobné, že vystresovaný pes už nikdy do žádné haly nebude ochoten ani vstoupit, ne se tam ještě jakkoliv předpisově chovat.

Moje žrádlo – kapitola druhá

A navíc si ještě představte, že všichni výše popsaní návštěvníci, pejskaři-laikové se svými psy, se nakonec potkají v jídelně u talíře vonícího jídla. A to už asi není potřeba ani komentovat.

Kdy má tedy skutečně smysl psa na veletrh vzít?

Odpověď je jednoduchá! Brát psa na veletrh jen tak z plezíru není rozumné. Ale někdy se stane, že skutečně máme tu potřebu! Když chceme například psovi vybrat padnoucí postroj nebo koupit náhubek odpovídající velikosti. Když potřebujeme, aby měl životní zkušenost, například před účastí na halové výstavě. Nebo naopak, když víme, že náš pes má s podobnými situacemi problém a je třeba ho postupně socializovat. Stejně můžeme socializovat i například malé štěně. Ve všech těchto případech ale zcela jistě platí, že:

• Svůj pobyt v hale zkrátíme na minimum a nebudeme tam psa tahat za sebou celý den.
• Po celou dobu máme psa pod kontrolou, aby neobtěžoval okolí a okolí neobtěžovalo jeho.
• Psa sledujeme a vyhodnocujeme, zda se cítí dostatečně komfortně, případně pobyt v hale ihned ukončíme.
• Vezmeme si s sebou misku na vodu.
• Psovi za žádných okolností nedovolíme počůrat nějaký roh nebo banner (a to ani banner eCanis!), protože jinak ho počůrá každý další kolemjdoucí pes a banner bude zcela zničený.

Závěrem se ozývá z tlampače ve všech halách „Prosíme návštěvníky o pozornost. Ztratila se zlatá fenka minibullteriéra…” Opět bez komentáře.

Katka Houšková

Foto: Katka Houšková