Vzruchy a vyrušení – cílená cvičení v mantrailingu 12. díl

Jistě budete souhlasit, že s čím větším počtem rušivých vlivů se pes setká v tréninku, tím méně jich pak bude řešit na „ostré“ stopě nebo přímo při zásahu. Jak tedy na všechna možná úskalí svého čtyřnohého kamaráda připravit, a co by bylo dobré vyzkoušet nanečisto, se dozvíte v dalším pokračování našeho seriálu o mantrailingu.

V mantrailingu se všechno točí kolem míry koncentrace na sledování jednoho pachu. Takzvanou prioritu hledaného pachu je potřeba posilovat průběžně a cestou. A na to jak toho dosáhnout existují cílená cvičení. Mnoho mantrailistů se soustředí pouze na vypracovávání trailů. Pokud psovod navíc ví, kudy kladeč stopy šel, jsou stopy známé skutečně slepou cestou do pekel. Na těchto stopách, kde může psovod buď úmyslně, nebo neúmyslně psa opravovat, se na něj pes začne spoléhat místo toho, aby aktivně sledoval pachovou stopu. Proč bych měl něco poctivě sledovat, když v případě, že něco udělám špatně, tak mě psovod opraví? Pes chodí podle psovoda a ne psovod podle psa.

Proč jsou cílená cvičení nezbytná?

Na startu je postup pořád stejný.

Pokud pes vypracovává buď SB (Single Blind), nebo DB (Double Blind) stopy (co to znamená, jsme již vysvětlili), v podstatě řeší neustálý tok problémů, které musí postupně vypracovat. Psovod tak může psa pochválit až za kompletně dokončený trail a není schopen ve sledu událostí pomoci psovi vyřešit jednu konkrétní určitou situaci, kterou v trailu zvíře třeba řešit nezvládá, nebo ji řeší, ale s velkými problémy, popřípadě může psovod reagovat na danou situaci nesprávně.  K tomu, abychom „naučili“ psa řešit co nejoptimálněji určitou situaci, je nutné se zaměřit na cílená cvičení. Cílená cvičení jsou důležitá nejenom proto, že postaví psa před pouze jeden problém, který se postupně naučí optimálně řešit, ale také hlavně pro psovoda, který pak podle chování psa dokáže vydedukovat, co se asi tak na trailu děje. Tato cvičení pak mají i velký motivační význam. Pes vypracuje krátké cvičení s nějakým nastaveným problémem. Pokud ho správně vyřeší a rychle najde kladeče, dostane okamžitou odměnu. Tím, že se naučí řešit určitou situaci samostatně, lépe pak zvládá vyřešení postupných podobných problémů, které ho na trailu potkávají.

Jak nastavit trénink?     

Kladeč jde podél falešných figurantů v přímém směru.

Cílená cvičení se ale musí připravovat tak, aby se pes naučil řešit daný problém samostatně, pokud možno bez pomoci psovoda. Tady se projeví zkušenosti instruktora nebo psovoda, který by měl při jejich přípravě zvážit co největší podíl dalších okolností, které mohou mít na dané cvičení vliv. Důležité je držet se klasické poučky – od nejjednoduššího po složitější a připravovat cvičení tak, aby pes postupné zvyšování složitosti anebo zátěže dobře zvládal.

Cizí lidé jako rušivý element

Pes reaguje na falešného figuranta.

Vyrušení lidmi je jedním z nejdůležitějších problémů, který je potřeba řešit. Cvičení se připravuje zpočátku v co nejklidnějším prostředí, kde nehrozí, že pes bude vyrušován i dalšími vlivy. Tedy většinou v lese, nebo na louce, co nejdál od komunikací, kde je hluk projíždějících aut a mimo oblasti, kde se pohybují lidé, například u turistických cest, v parcích a podobně. Kladeč projde rovnou trasu cca 100 – 200 metrů s větrem v zádech a zůstává ukrytý. Falešný figurant by měl zůstat stát mimo tuto trasu, nesmí ji překřížit. Stát by měl ve druhé polovině stopy, v zorném poli psa a v takové vzdálenosti, aby si ho pes mohl všimnout. Rovný směr je důležitý pro psovoda, aby mohl sledovat pohyb psa, který by z něj neměl vybočovat a měl by se udržet na pachové stopě.

Pes registruje figuranta, ale psovod jej jenom zastaví.

Pokud pes uvidí falešného figuranta a nereaguje na něj, je vše v nejlepším pořádku a příští cvičení se tento člověk může přiblížit ke stopě kladeče. V ideálním případě, pokud pes tuto „nástrahu“ buď nevnímá, nebo sice vnímá, ale nereaguje na ni, přibližuje se falešný figurant přímo až ke stopě, kudy prošel kladeč. V závěru nácviku může stát falešný figurant přímo ve stopě kladeče. Většinou se ale stává, že v určité vzdálenosti od stopy kladeče, je falešný figurant pro psa tak zajímavý, že na něj začne reagovat. Psovod by měl nejprve počkat na reakci psa. Může se stát, že pes po nějaké krátké době sám zjistí, že je důležitější sledovat pachovou stopu, než si všímat cizí osoby. Pokud ale pes chce dojít až k figurantovi, pak psovod použije systém návratového povelu, jak jsme si popsali v minulém článku.

Falešný figurant musí zůstat tabu!

Falešní figuranti stojí po obou stranách stopy.

Mnozí psovodi se ptají, proč si pes nemůže falešného figuranta očichat, čímž zjistí, že to není hledaná osoba a pak pokračuje v práci. Je to z toho důvodu, že toto cvičení je speciálně připravované k tomu, aby pes primárně sledoval pachovou stopu a nevěnoval se dalším vlivům, tak se v žádném případě NESMÍ upřednostnit kontrola falešného figuranta před sledováním pachové stopy. Představte si pak situaci při vypracování trailu například ve městě, kde by si mohl pes čichnout ke každé osobě, která projde kolem místo toho, aby sledoval hledaný pach. Kde bude jeho soustředění a koncentrace? To prostě není možné. Když hodně předběhneme výcvik, tak čichnout k cizí osobě si může pes TEPRVE až v trailu, kde psovod nezná ani průběh trailu, a ani neví, koho vlastně hledá. To je ale velmi pokročilý výcvik. Navíc, většinou se i u pátracích akcí ví, kdo se hledá a tak pokud hledáme například dítě, nesmí si pes stejně čichnout ani k mužům nebo k ženám. Zatím jsme ale teprve na začátku a tady platí skutečně jen jediné pravidlo a to, že sledování pachové stopy má nejvyšší prioritu a vše ostatní je potřeba se naučit ignorovat.

Postupovat je třeba krůček po krůčku…

Pes prochází mezi figuranty, může je registrovat, ale musí upřednostnit práci na pachové stopě.

Když pes zvládne tyto situace s jedním falešným figurantem, může se další cvičení provádět s větším počtem falešných figurantů. My jich používáme celkem šest, tři na každé straně. Při zvyšování počtu figurantů se opět začíná na větší vzdálenost od pachové stopy kladeče a postupně se figuranti ke stopě přibližují. Když je zvládnuta tato fáze, přistupuje se k tomu, že se falešní figuranti pohybují. Nejprve se vyměňují mezi sebou po stranách tak, aby nepřecházeli pachovou stopu kladeče, a v poslední fázi pak před psem pachovou stopu křižují.  Pokud psovod a instruktor správně odhadnou, co pes je schopen zvládnout, je možné jednotlivé postupné kroky přeskočit, ale v okamžiku, kdy je na psovi vidět, že situaci nezvládá, nebo ji zvládá s velkou pomocí psovoda, je nutné se vrátit o krok zpět. Tady možná někdo namítne, že by měl pes v trailu řešit vše bez pomoci psovoda a tady se píše, že je pomoc psovoda možná. Pomoc psovoda je zde potřeba chápat v kontextu toho, co je žádoucí a nežádoucí. Při cvičení psovod ví, koho má hledat a také ví, že všechny falešné figuranty má pes ignorovat. Není to tedy pomoc ve smyslu, že psovi pomáháme s vypracováním pachové stopy, ale pouze mu omezujeme nežádoucí chování, tj. reakci na vyrušení cizími osobami. Pro vyšší rozmanitost těchto cvičení je pak možné, že falešní figuranti si vezmou s sebou své psy, pokřikují, běhají, nechají své psy štěkat a podobně. Variant je mnoho, a pokud se pes naučí všechny tyto vzruchy ignorovat, jste na správné cestě k posilování priority hledaného pachu.

Štěstí přeje připraveným!

Po návratovém povelu by se měl pes vrátit ke sledování pachové stopy.

Jak ale řešit další možné vyrušení, které není možné až tak dobře „uměle“ připravit. Příkladem může být zamezení nežádoucím reakcím na lesní zvěř, prasata, srnčí, vysokou nebo zajíce. V těchto případech platí, že štěstí přeje připraveným. My, když trénujeme v lese, nebo na loukách, kde svým pohybem vyrušíme nějakou zvěř, okamžitě se do tohoto prostoru vyšle kladeč, opět na rovnou stopu a pokud pes zareaguje na pach zvěře, následuje systém návratového povelu. Pokud chceme vyzkoušet, jak pes bude reagovat na stádo krav, ovcí, koní, připraví se taková stopa podél okraje pastviny nebo elektrického ohradníku. Toto jde připravit například i vedle obory s daňky, muflony, vysokou, divokými prasaty. Mnohokrát jsme takto oslovili i jezdce na koních při jejich vycházce a požádali je, aby si se svými koňmi udělali na chvilku přestávku, a kolem nich se opět připraví toto cvičení.

Namítnete, že je to obrovské množství cvičení?

Pes pracuje na pachové stopě a ignoruje figuranty i ostatní rušivé vlivy.

Ano, je. Ale pokud si je pes vyzkouší vyřešit při cvičeních, nebude je pak řešit na trailu, nebo už bude zvyklý na to, že mu reakci na toto vyrušení zakáže psovod. Všechna tato cvičení řeší vizuální kontakt, tedy vizuální vyrušení. Vyrušením ale může být i cizí pach, který kříží pachovou stopu kladeče. Tady v těchto případech se vytvoří pachový kříž, kde jde kladeč stopy opět několik stovek metrů v přímém směru a tuto stopu kříží falešný figurant. Tady je dobré, aby si instruktor zapamatoval místo křížení. V žádném případě se na místě křížení nesmí nechávat jakákoliv značka, nebo předmět. Na tomto místě pak pes buď může cizí pach úplně ignorovat, nebo na něj sice reaguje, ale pokračuje ve sledování správného pachu, anebo jej cizí pach zaujme natolik, že se mu bude chtít věnovat déle. Opět v tomto případě využije psovod systém návratového povelu, který si upravil tak, aby na něj pes reagoval. Tato cvičení slouží nejenom k posílení priority hledaného pachu a vyrušení cizím pachem, ale také jsou důležitá pro nácvik rozlišování pachů.

Těžko na cvičišti, lehko na bojišti            

Pes by měl aktivně sledovat pachovou stopu.

Pro zvýšení složitosti jsme tato cvičení postupně prováděli i tak, že se falešný figurant v místě křížení zastavil, čímž vytvořil pachovou oblast cizího pachu. Ztížit toto cvičení pak lze tím, že stopu kříží osoba se svým psem. Ti se opět mohou na místě křížení zastavit, figurant nechá psa na místě vyválet, nebo ho vydrbe, aby z něj odpadalo co největší množství chlupů a pachových částic, velkým lákadlem pak je toto cvičení s hárající fenou.

I mezi vámi se určitě najdou kamarádi, kteří mají doma kočku, potkana, králíka nebo fretku. Buď mohou přes stopu přejít na vodítku, nebo klidně je zde mohou chvilku ponechat v kleci. Fantazii se tady meze nekladou. Popsat tyto situace jsme zvládli v jednom článku, ale vězte, že toto je práce na roky. Cílem těchto cvičení je dosažení stavu, kdy váš pes za všech okolností upřednostní prioritu hledaného pachu, před vším, co by ho mohlo na trailu rozptylovat.

A ještě jedna poznámka k návratovému povelu…          

Jistě jste si všimli, že systém návratového povelu je stupňovaný. Je tedy jasné, že není potřeba jej používat kompletní, ale vždycky pouze do té úrovně, kdy se pes opět vrátí k žádoucí činnosti, tedy sledování pachové stopy. Některým psům stačí pouze povzbuzení, některým lehké plesknutí stopovačkou, některým pouze podržení psa. Úroveň si musí každý psovod vyzkoušet na svém psovi sám. 

Richard Novotný

Foto: archiv Richarda Novotného, yascha design

www.pohresujeme.cz