Westík je pes se smyslem pro humor!

Rádi byste se dozvěděli něco více o plemeni měsíce? Dovolujeme si vám tedy nabídnout řadu užitečných informací z oblasti chovu, a to od toho nejpovolanějšího z nejpovolanějších! A stojí to opravdu za to! Že nevíte, o koho jde? Nevadí, stačí jen pokračovat ve čtení…

Kouzelný West Highland White teriér jistě učaruje nejednomu milovníkovi zvířat a psů především. Pojďme se ale na něj podívat očima někoho v kynologii opravdu zkušeného. A tím někým není nikdo jiný než Bc. Vladimíra Tichá, která mimo své nesčetné pejskařské aktivity dělá plemeni hlavního poradce chovu už téměř padesát let. „Zaposlouchejme“ se tedy společně do poutavého vyprávění…    

V naší rodině byli vždy teriéři. Okolo roku 1930 to byl hladkosrstý foxteriér Erik, později mu společnost dělal erdelteriér Péťa. Když mně bylo osm let, rozhodli se rodiče, že si pořídíme psa. Vzhledem k dřívějším zkušenostem s teriéry a také k tomu, že můj otec byl lesní inženýr a lovecký pes k němu tedy patřil, padla volba na drsnosrstého foxteriéra. S novým psem jsme našli řadu nových přátel. Patřila mezi ně i paní Zuzana Ledererová, která chovala kerry blue teriéry. Měla chovatelskou stanici Modrovous a jejím prostřednictvím jsem objevila výcvik, výstavy a vše, co s chovem psů souvisí. Díky ní jsem se také seznámila s West Highland White teriérem. Tuším, že v roce 1960 se konala Klubová speciální výstava teriérů na Střeleckém ostrově. Své dva westíky na ní měla přihlášené paní Maria Tauberová. Byla to světově známá operní zpěvačka a zdálo se jí, že není vhodné, aby předváděla psy na výstavě. Protože se vědělo, že se okolo psů točím a na výstavě jsem byla, dostala jsem za úkol její westíky vystavit.

Uplynula řada let a jako novomanželé jsme s mužem hledali plemeno, které by se nám líbilo. V roce 1968 jsme na MVP v Brně uviděli lakeland teriéra a bylo rozhodnuto. Tohle radostné a temperamentní plemeno jsme chovali čtyřicet let.

Plemeno nechovám, ale mám ho moc ráda. West Highland White teriér je neagresivní temperamentní a při správném vedení výborně ovladatelný pes. Patří k plemenům, u kterých se musíte podívat do průkazu původu, abyste odhalili, jak je vlastně starý. Myslím si, že to je plemeno se smyslem pro humor, plemeno, které má rádo lidi, ale nejedná se o žádného nepříjemně „vlezlého“ závisláka. West nemá příliš velké sklony ke rvačkám, není uštěkaný a můžete klidně mít celou smečku a většinou nedochází k žádným neshodám. Počítat je ale třeba s tím, že byl vyšlechtěný jako lovecký pes a že mu zájem o zvěř nechybí. Celá řada westíků má dokonce zkoušky z loveckého výkonu.

Stejně jako ostatní teriéři potřebuje plemeno pohyb. Vzhledem k délce končetin to ale nemusí být několikahodinové procházky každý den. West se hodí snad pro všechny věkové kategorie lidí. Bude si hrát s dětmi a stejně ochotně se bude nechávat rozmazlovat od seniorů.

Jedná se o dlouhověké plemeno, většinou se psi i fenky dožívají čtrnácti až šestnácti let. Dědičné choroby typu DKK, PRA atd. westy nepostihují. Občas se ukazovalo dědičně podmíněné onemocnění známé pod zkratkou CMO (Craniomandibulární osteopatie). Jedná se o poruchu růstu kostí dolní čelisti. Objevuje se ve věku tří až devíti měsíců a léčba je obtížná. Problém nekončí úhynem štěněte, ale často dojde k deformaci čelisti a průběh nemoci je bolestivý. Existuje genetické vyšetření, které vlohu pro toto onemocnění prokáže. Chovatelé si nechávají své psy vyšetřovat. Jako podmínka pro zařazení do chovu zatím vyšetření na CMO není požadováno. Důvod je jednoduchý. Onemocnění se takřka nevyskytuje. Za poslední dva roky se ke mně nedostala informace o tom, že by se v našem chovu ukázalo.

West highland white teriér je plemenem, které bývá často spojováno s výskytem alergie. Určitě se u něj může, stejně jako u jiných plemen, ukázat. Na základě praktických zkušeností ale mohu konstatovat, že za onemocnění kůže westů většinou mohou jejich majitelé. Příčiny jsou dvě. Jedná se o bílé psy a majitelé si myslí, že je třeba je často koupat. Nemusí se jednat o nadbytečné mytí celého zvířete. Ono stačí, když přepečlivá majitelka psovi po každé procházce myje tlapky a bříško. Zvláště kůže v meziprstí se pak snadno zapaří, tvoří ideální prostředí pro růst kvasinek a bakterií a výsledkem je zánět kůže. Druhý problém spočívá v úpravě srsti. West je hrubosrsté plemeno a srst se tedy upravuje trimováním. Samovolně a bez mechanického impulsu většina chlupů nevylíná. Pokud se west ostříhá, zůstávají kořínky chlupů v kůži a vyvolávají svědivost. Pes se intenzivně drbe, kůži si poraní a základ pro zánětlivé onemocnění je opět položen.

Asi je rozumné připomenout, že trimovat westa, skota, lakelanda či jiné teriérské plemeno je náročné na šikovnost i čas. Pro některé úpravny psů nebo majitele se to zdá být zbytečné zdržování. Psa „ojedou“ mašinkou nebo použijí seřezávací trimovací nůž, který chlup přeřízne, nikoliv vytrhne. Rada pro majitele westů tedy zní: „Pečlivě zvažujte, kdo bude vašeho čtyřnohého přítele upravovat!“

Jen pro informaci. Westíci se u nás chovali již za první republiky a jsou uvedeni v  plemenné knize z roku 1925. V katalogu Československé výstavy psů všech plemen z roku 1937 najdete čtyři zástupce plemene. V níže uvedené tabulce jsou počty zápisů do naší plemenné knihy, z kterých si o popularitě plemene můžete udělat dobrou představu.

Někdy okolo roku 1970 mě tehdejší hlavní poradkyně chovu Klubu chovatelů teriérů paní Růžena Votavová požádala, abych se jako poradce věnovala některým plemenům. West Highland White teriér patřil mezi ně. Tehdy jsme měli v chovu dvě fenky a jednoho psa. Poradce chovu pro westíky tedy dělám skoro padesát let. Za tu dobu se plemeno hodně změnilo. Na začátku jsme se potýkali se slabými kostrami. Hlavy byly dlouhé, čelisti slabé a absence zubů velká. Zvláště fenky byly vysloveně dlouhé a končetiny svým postavením a pohybem odpovídaly představě laika o krátkonohých plemenech. Byly špatně zaúhlené, sbíhavé a leckdy křivé. Problematická byla kvalita srsti a často se vykytoval i špatný pigment. Postupem doby se stalo plemeno velmi populární a to mu moc nepomohlo. To nakonec známe i od jiných plemen. Časem se ale vše uklidnilo a u chovu zůstali převážně chovatelé hodní toho jména a jejich práce je vidět. Náš dnešní west je většinou kompaktní pes s krásnou kostrou, výrazným kohoutkem, krátkým hřbetem, paralelním postavením končetin a prostorným pohybem. Výrazně se zlepšila nejen kvalita, ale i úprava srsti. Určitě se vyskytují i méně kvalitní jedinci, ale není jich moc. Naši chovatelé importují psy i fenky, jezdí krýt do zahraničí a mají jasnou představu, čeho chtějí v chovu dosáhnout.

Určitě je třeba naspat, že za zlepšení kvality plemene mohou hlavně chovatelé. Klub v tom hraje malou roli. On náš klub (Klub chovatelů teriérů) staví svoji strategii na minimálních základních podmínkách pro zařazení do chovu a na chovatelské svobodě. Osobně razím názor, že pod průkazem původu štěňat je podepsán chovatel, nikoliv poradce chovu a že tedy chovatel musí mít z toho vyplývající práva i zodpovědnost a to samozřejmě vše v rámci kynologických předpisů.

Jako základ bereme to, že oba kluby zařazují do chovu na základě hodnocení exteriéru. Vzájemně si uznáváme chovné jedince a určitě mezi Klubem chovatelů teriérů a Klubem chovatelů málopočetných plemen psů nedochází k hádkám a sporům. Je to přece o psech, nikoliv o členství v klubu. Nějaké plány pro budoucnost ale nedomlouváme.

Určitě je třeba pochválit povahy westů. Kousavého nebo bázlivého jedince najdete zcela výjimečně. Stále je třeba přemýšlet nad sílou kostry, postavením končetin, kvalitou srsti a pigmentem. V případě srsti rozhodně není rozumné si říkat, že vše se dá dohnat psí kosmetikou.

V současné době je na seznamu šedesát chovných psů a chovných fen je cca sto dvacet. V loňském roce jsem vystavila šedesát šest krycích listů, od 1. 1. 2019 do 2. 8. 2019 zatím jen třicet tři.

Vrhy jsou většinou středně početné, tedy od tří do šesti štěňat. Počty zápisů najdete ve výše uvedené tabulce.

Při hlášení vrhu chovatel uvádí, zda porod proběhl normálně nebo se muselo sáhnout po císařském řezu a zda se narodila nějaká mrtvá štěňata. Lhala bych, pokud bych napsala, že císařský řez nebo uhynulé potomstvo plemeno nezná. Jsou to ale vysloveně ojedinělé případy. Fenky westa jsou výborné matky a potěšitelný je minimální výskyt poporodních eklampsií.

Ono hodně záleží na výchově a možnostech psa. Pokud pes ve štěněčím a pubertálním věku má možnost se dostat k fenkám (tím není myšleno krytí, ale např. pachový vjem) a pokud jeho majitel netlumí příliš přísným způsobem sexuální projevy, kryje west většinou dobře. Někdy ale potřebuje trochu pomoci. Jedná se o teriérské plemeno a představa, že se fenka rozkročí a trpělivě stojí, neodpovídá pravdě.

Já jsem na naše westy pyšná. V zahraničí se většinou umístí na výstavě na předních pozicích a bodují i na Cruftovi. Nedávno jsme měli speciální výstavu. Posuzoval na ní pan Juha Palosaari z Finska, který westy dlouhou dobu chová. Našimi odchovy byl přímo nadšen a o psovi, kterého nechal vyhrát nejen plemeno, ale i celou výstavu, prohlásil, že by si jej rád odvezl domů.

Výstavy jsou jistě důležité a zajímavé. Pes ve vrcholné výstavní kondici vypadá nádherně. V běžném civilním životě ale už tak načesaný většinou nebývá, což možná nové majitele lehce zklame. Pro mě je daleko důležitější než exteriér povaha psa a pro ni by si měli lidé westíka vybírat.

Přeji jim příjemné majitele, solidní chovatele, a pokud se náhodou štěně nevyvede tak, jak si ambiciózní majitel představoval, ať to nebere jako tragédii. Psa přece máme pro radost a tu west umí dělat svým lidem čtrnáct až šestnáct let a to bez ohledu na výsledky výstavních hodnocení.

Děkuji vám za překrásný rozhovor.

Foto: Jan Tichý, Edit Hólya (Zahra Photo), archiv Moniky Střítecké

Četli jste už úžasný a celou řadou cenných informací nabitý rozhovor o reprodukci? Dovolujeme si vám ho nyní znovu připomenout, protože S Bc. Vladimírou Tichou si totiž nepovídáme poprvé. Tady je:

Reprodukce u psů pod drobnohledem!

Zajímají vás zásadní aspekty z oblasti reprodukce u psů? Teprve s chovem začínáte nebo již ...

VeterinaReprodukce