Westík je pro každou srandu!

Myslíte si, že westík je „jen“ roztomilý gaučák? Chyba lávky! Je to teriér každým coulem a jakákoliv činnost ho opravdu naplňuje. A to třeba agility nebo coursing! Nevěříte? Nakonec přesvědčte se sami…

Gabrielu Martínkovou provázejí westíci už dlouhých devatenáct let a rozhodně by neměnila. V současné době jí milou společnost dělá hned čtveřice dobře sehraných malých bílých šibalů. Každý je jiný a všichni dohromady jsou naprosto báječní. A právě s tímto čtyřlístkem pro štěstí se mimo jiné věnuje i agility a coursingu. To všechno už nám ale poví ona sama… 

Už od brzkého dětství jsem toužila po pejskovi, každý mi říkal „psí máma“.  V necelých třinácti letech jsem přemluvila rodiče, aby mi pejska dovolili. Listovali jsme psím atlasem, který byl podle abecedy, a téměř na konci mě zaujal ON! Westík! A to nejen svým šibalským a nádherným vzhledem, ale i popisem veselého, aktivního a přitom malého pejska. Takže vítěz byl hned jasný. Můj první westík Monty mi ukázal, jaké báječné, ztřeštěné a úžasné je to plemeno a já se do něj bezmezně zamilovala na celý život. Westíka už mám nepřetržitě devatenáct let.

Samozřejmě a moc ráda. Všichni mí pejsci jsou s průkazem původu.

Nejstarší fenka se jmenuje Sophie. Je jí devět let, na svůj věk je velice akční a hravá. Miluje balónky a vodu. Říkám jí, že je vydra. Je to takový kašpárek smečky. Vždy mě dokáže rozesmát svým chováním, její oblíbenou hrou je, že si hodí balónek někam, kam se nemůže dostat a pak se vzteká, že na něj nedosáhne.

Druhá moje fenka je Faith. Má osm let. Faith je vítací typ, miluje všechny lidi a děti. Je to takový ochránce a obránce smečky, nedělá jí problém se hrdě postavit třeba rhodéskému ridgebackovi. Řekla bych, že je to nejoblíbenější člen smečky, všichni ji mají strašně moc rádi. A je to taková malá tasemnice, vyčenichá třeba i suchý rohlík na sto kilometrů.

Třetí pejsek se jmenuje Guliver. Je mu sedm let. Je to PAN PES. Je velice výjimečný a nejhodnější z mé čtveřice. Pro vše se nadchne, je úžasné s ním pracovat, do všeho dává srdce. K cizím je trochu odtažitý, ale co se týče mě, tak mi projevuje neskutečně svoji bezmeznou lásku. Každý večer usíná v mém náručí… Je jako můj ocásek, všude musí být se mnou.

A benjamínkem smečky je Tony, kterému byl v červenci jeden rok. Je to ďábel s andělskou tvářičkou. Je to takové naše sluníčko, neskutečný mazel a rošťák. Jeho energie je neskutečná, už jako štěně si dokázal dvě tři hodiny hrát a zlobit a pak mu stačilo patnáct minut na odpočinek. Dodnes podezřívám paní chovatelku, že mu dávala nějaké „drogy“ (smích), které působí dodnes.   

Chodíme pravidelně na delší procházky, dvě hodiny pro westíka je tak akorát. V létě chodíme často k řece, kde se hafani osvěží a zchladí ve vodě. Guliver rád plave za balónkem. Mí psi by za pamlsek udělali cokoliv, takže jsem neměla vůbec problém je naučit pracovat na balančních míčích a pomůckách. Dokonce jsem jim koupila i běžecký pás, na kterém moc rádi běhají. Prokrmuji je u toho a když pás vytahuji, tak se předbíhají, kdo na něj půjde jako první. Zkoušeli jsme i hoopers, je to super sport pro třeba starší pejsky, nebo právě pro westíky, protože se u něho neskáče. Věnovali jsme se i coursingu a agility.

Krátké nožičky ani ne. Co vidím za problém třeba u agility, je spíše jejich mohutná kostra. Westík má kohoutkovou výšku kolem 28 cm, ovšem běhají i menší pejsci jak coursing, tak agility. V coursingu jsem ale dbala, aby měli výbornou kondici, v tom nám třeba hodně pomáhal ten běžecký pás. V agility jsme zase mimo tréninky procvičovali skokovou techniku.

Oba sporty jsme dělali závodně, ale hlavně pro radost, aby to pejsky bavilo. Ono dělat něco, co pejska nebaví, nemá smysl. Jelikož je westík teriér, tak má silný lovecký pud. Coursing jim šel úplně sám, někteří majitelé musí své pejsky hodně fixovat na střapeček, nebo se pejsek v půlce trati vrátí za páníčkem, s tím jsem neměla vůbec problém. Hned pochopili, že mají za střapečkem běžet. U agility je to něco úplně jiného, většinu westíků agility baví, ale běží si tak „lážo plážo“, takže je musíte hodně motivovat, buďto oblíbenou hračkou nebo nějakým pamlskem, takto jsem to měla u holek, naopak Guliver měl opravdu drive a pro něj bylo odměnou jen to, že může běžet.

To je u každého hodně individuální. Třeba pro holky byly nejtěžšími překážkami slalom a houpačka, té se ze začátku bály. Naopak skokové překážky jim nedělaly problém, protože mají delší nohy než Guliver a nemají takovou silnou kostru a hrudník. Naopak Guliver měl právě problém nejvíce se skokovými překážkami, hodně shazoval laťky, to byl velký kámen úrazu na postup do dalších výkonnostních tříd. Dále si ze mě dělal trochu srandu na kladině, je tam část, kdy pejsek musí na jinak zbarveném konci překážky (tzv. zóně) šlápnout, nesmí ji přeskočit. Měla jsem ho naučeného, aby tam zastavoval (přední packy na zemi a zadní na „zóně“), na tréninku to dělal skoro stoprocentně, ale na závodech se na mě koukl a zónu skočil. Jeho oblíbenou a krásně naučenou překážkou byl slalom. Měl krásné náběhy a i z dálky si ho dokázal sám pěkně najít.

Coursing se dělí na skupiny podle FCI a od určité doby platí pravidlo tří (když nastoupí tři jedinci stejného plemene, otevře se jim vlastní třída), ale před tímto pravidlem běhali všichni teriéři v jedné skupině. Pamatuji si závod, kde bylo celkově osm teriérů, a mí tři byli všichni na bedně. Byla jsem strašně pyšná, protože trať byla hodně náročná, do kopce a tráva nebyla úplně posekaná, takže dost pejsků se tam ztrácelo, ale moje trojice se s tím vypořádala na jedničku s hvězdičkou. Kopec vyběhli jako by běželi rovinku a střapeček neztratili.

Agility se dělí na tři velikostní kategorie – SMALL, MEDIUM a LARGE. Westík se svou výškou spadá do SMALL kategorie, pak se dělí ještě na výkonností kategorie A1, A2 a A3, v A3 už běhají „profíci“. Na malých závodech mají westíci šanci se umístit a získat medaili, ale u prestižních závodů, jako jsou mistrovství Evropy a světa už ne… Je to právě tou jejich mohutnou stavbou těla, ve SMALL většinou na takových závodech vyhrávají šeltie, které mají pro tento sport daleko lepší stavbu těla.

U coursingu je to přímo dané a to do osmi let věku, což mě třeba dost mrzí. Mé holky už tuto hranici přesáhly a závodit tedy nemůžou, přitom mají skvělou kondici. Trénovat klidně můžou, dokud jim to zdraví umožní.

V agility je to na posouzení majitele, v devíti letech můžou závodit ve veteránech, kde mají sníženou výšku skokových překážek, ale pokud má pejsek dobrou kondici, tak může klidně závodit stále dál s ostatními „mlaďochy“.

V tomto problém nevidím, myslím, že klidně můžou dělat sport a mít dobře udržovanou srst. Problém spočívá spíše v tom, že westík je dle popisu uváděný jako robustní psík, což na výstavách požadují a pokud s ním chcete dělat i sport více jak rekreačně, tak je dobré ho udržovat ve štíhlejší kondici a to se rozhodčím nemusí moc líbit.

Westík je teriér, byl vyšlechtěn k lovu do nor. Samozřejmě, že má rád teplo domova a není určen do kotce, protože je to velmi kontaktní psík. Podle mě by ale neměl být pouze gaučákem, který jde jen třikrát denně ven okolo baráku, to ho příliš neuspokojí. Neříkám, že touží sportovat, ale má energii na rozdávání, takže mu dopřát určitě alespoň delší procházky. Sportovat s ním samozřejmě můžete i jen pro jeho a vaši zábavu.

Ano, pamatuji si jednu ze závodů agility… Připravovala jsem se s Guliverem na start a tu tam jedna slečna pronesla: „Westík, to bude zase nuda!“. A jak už jsem psala výše, Guliver má drive a na rozdíl od jiných westíků měl vysoké postupové rychlosti, dával do toho vždy úplně vše. Slečna mi pak sama přišla říct, že je boží a že tedy koukala.

Jednou jsem dokonce šla vyzkoušet norování. Zajímalo mě, jak ještě mají nebo nemají zachovaný silný pud k této disciplíně. A myslivci měli narážky a smáli se, že kam s těmi gaučáky vůbec jdu. Holky se trochu bály, ale Gulivera to opět chytlo a vedl si doopravdy skvěle a odvážně. Pak pánové kroutili hlavou a říkali, že je šikovný.

Určitě ať to vyzkoušejí, westík je pro každou srandu. Dělat s ním jakýkoliv sport je zábavou, může to chytnout jak pejska, tak i vás a stát se z toho velký koníček pro oba. Jen pokud máte třeba v agility vysoké ambice a chcete v tomto sportu něco dokázat, dělat ho závodně a vyhrávat, westík pro to není úplně vhodným plemenem, protože ostatním pejskům v jejich rychlosti nestačí. Ale pro zábavu, rekreačně nebo vyrazit na nějaké menší závody, proč ne? Sport není jen agility, třeba ten váš bude mistr v coursingu, hoopers, dogdancingu, dogfrisbee, či obedience. Když se chce, všechno jde.

Foto: Gwenfoto, Lenka Wami Blachová, Fotohacko.cz, Nela Vyvlečková, Kristýna Šmídová