Z lovce lvů lovcem „salónů“ – to je rhodéský ridgeback

Slyšeli jste už někdy o plemeni, které se svým vzhledem tak trochu podobá lvům, ty však jeho prapředci měli prapůvodně lovit a ne se s nimi nikterak družit, a navíc mu na zádech roste pruh srsti zcela obráceně? A rádi byste se o tomto majestátním zvířeti dozvěděli něco víc? Kdoví, třeba to nakonec i u vás bude láska na celý život…

Věříme, že nyní již není pochyb o tom, že hovoříme právě o rhodéském ridgebackovi, který v současné době nejen pro svůj atraktivní vzhled patří k všeobecně velmi oblíbeným a zájemci o štěňátko dosti vyhledávaným plemenům. Jenže málokdo je ochotný přijmout fakt, že se tento psí aristokrat nehodí úplně ke každému a také ne do každého prostředí. Že jeho výchova není úplně snadná a vyžaduje i jistou dávku zkušeností a především důslednosti. Jedině tak z něj v budoucnu vyroste příjemný společník a dokonalý parťák celé rodiny.

Zpátky do minulosti…

Předky rhodéského ridgebacka lze vysledovat až do kapské kolonie, kde se smísili se psy dřívějších pionýrů i se zpola domestikovanými psy Hotentotů, kteří měli na hřbetě typický „hřeben“. Rhodéský ridgeback většinou lovil ve skupinách po dvou nebo po třech a jeho původní úlohou bylo vyslídit velkou zvěř (především lvy) a díky velké obratnosti ji zastavit, dokud se nepřiblížil lovec. Původní standard zpracoval v roce 1922 v Bolawayo (Rhodézie) F. R. Barnes. Tento standard byl založený na standardu dalmatina a v roce 1926 ho uznala jihoafrická kynologická organizace Kennel Union of South Africa. Oficiálního uznání FCI se však rhodéský ridgeback dočkal až v roce 1922. Ovšem historie tohoto plemene je natolik úchvatná, že jsme se rozhodli jí věnovat samostatný podrobnější článek, na který se můžete těšit už v úterý 5. září. Určitě si ho tedy nenechte ujít.

Jak to bylo u nás?

Historie chovu RR je úzce spjatá právě s Klubem chovatelů rhodeského ridgebacka, který byl založený roku 1990. V době před založením klubu, kdy plemeno patřilo přímo pod ÚOK ČSCH, byli panem rozhodčím Ing. Janem Findejsem uznáni chovnými fena Merigal's Elanda, Amy Red Wayside a pes Shingi Mennystones. V počátcích chovu byly možnosti značně omezené, krytí bylo možné buď importovanými psy, nebo bylo nutné vycestovat za plemeníkem do zahraničí. První bonitace se konala 25. 5. 1991 v Brně při 1. speciální klubové výstavě. Začátkem roku 1992 se začalo s rentgenováním kyčelních kloubů (ve stáří 16 měsíců) a tento RTG se stal i podmínkou pro účast na bonitaci. Dnes tedy tento klub RR stále zastřešuje. Mezi podmínky k zařazení do chovu patří absolvování RTG DKK s výsledkem maximálně do stupně 1/1 a DLK 0/0, přičemž rentgenovat je možné nejdříve ve věku 18 měsíců. Dále je třeba, aby byli pes i fena předvedeni alespoň na dvou výstavách se zadáváním titulu CAC, a to od třídy mladých a výše, přitom jedna z nich musí být pořádána pod hlavičkou KCHRR (www.kchrr.com ) s výsledným hodnocením ne horším než „velmi dobrý“. Následně je potřeba zúčastnit se ještě bonitace.

Atlet všemi směry

Ridgeback měl svým vzhledem především představovat vyvážené harmonické zvíře a měl by odpovídat požadavkům kladeným na všestranného psa. Zjednodušeně řečeno měl by to být atletický pes. Člověk s duší romantika jej popíše jako psa, který má „lví“ zlatou barvu, podobnou důstojnost, majestátnost, ale také mrštnost a pohotovost. No, a jak již bylo nastíněno výše, sdílí se lvem také kus svých dějin – o tom ale až příště. Rhodéský ridgeback má dlouhou, krásnou, plochou lebku a kulaté hnědé až světle hnědé oči s černými okraji víček. Uši jsou středně velké, vysoko nasazené a přiléhající k hlavě. Srst je krátká, hustá, hladká a lesklá. Co je ale pro toto plemeno důležité a charakteristické, je jeho ridge na zádech.

Jedinečnost jménem ridge…

Nejprve si však povíme, co to ten ridge vůbec je. Jde v podstatě o pruh opačně odzadu rostoucí srsti na hřbetě podle páteře. Správný ridge začíná ohrádkou neboli korunkou se dvěma naproti sobě uloženými víry z chlupů. Tyto víry se vyskytují v místě kohoutku psa. Následuje pruh v protisměru rostoucí srsti, který se plynule zužuje až do míst kyčlí. Musí být dlouhý, symetrický a také zřetelně ohraničený. Je široký 3 – 6 cm. Správný ridge, který je přesně popsaný ve standardu, je pro další chov a chovnost daného jedince velmi důležitý. Mnoho tvarů a „vad“ ridge, které nevyhovují představám standardu, vylučuje daného jedince z dalšího chovu. Právě tato výjimečnost stojí i za částí jeho pojmenování, jedná se o složeninu ze dvou anglických slov – „ridge“ (horský hřeben) a „back“ (záda). Dědičnost je nekompromisní a gen pro ridge je také dědičný. Z genetického hlediska se dědí pouze gen pro ridge, nikoliv však tvar, velikost či počet korunek v ridge. Od roku 2014 se dá gen pro ridge testovat (více informací o genetickém testování na www.genocan.eu).

Základní povahové rysy plemene

Mimořádně náročný lov v extrémních podmínkách, pro které byl rhodéský ridgeback vyšlechtěný a kde uspěli opravdu jen ti nejlepší, vytvořil psa se srdnatou povahou. Jde o výjimečně odvážného, sebevědomého a odolného psa. Navíc se vyznačuje velkou bystrostí a rozhodností. Je věrný své rodině, ale k cizím je opatrný a rezervovaný. Patří mezi plemena, která nejsou zbytečně uštěkaná, avšak výborně hlídají. Miluje přímý kontakt se svým člověkem. Rád se na něj tlačí, opírá se o něj. Srdečnou povahou okouzluje celou rodinu i blízké přátele. Uvítá měkké místo k odpočinku, odkud po očku sleduje, co se kolem něj děje. Zajímavé je, jak je velice vnímavý k pocitům člověka a k atmosféře. Chce být členem rodiny a také se tak cítí. Nemá rád křik a hádky. Je rád doma se svou rodinou, které je oddaný a velmi věrný. Neotesanost dětí snáší celkem dobře. Když už je toho na něj moc, odejde do ústraní, kde má klid. Je třeba toto respektovat a především vymezit mu prostor, koutek či místo, kde onen klid bude mít.

Důslednost je a místě

Toto plemeno potřebuje především důslednou a trpělivou výchovu a výcvik, hrubým zacházením si zaděláte leda tak na velké problémy a nepochopení. Takže jeho povaha je tak trochu zvláštní, ne zcela typická pro většinu psů. Je třeba neustále přemýšlet. Pro výchovu a výcvik potřebujete cit, trpělivost, pochopení jeho africké duše a samozřejmě i důslednost bez tvrdosti. Je to přírodní plemeno s plně vyvinutými smysly typickými pro v přírodě žijící psy. Kdo pochopí tuto povahu a signály, má s výchovou a krásným soužitím vyhráno. Kdo ne, tak se pak pes místo skvělého parťáka může stát problémem. A tak i tady platí doporučení, že se asi úplně nehodí pro nezkušeného chovatele. Mívá také sklony k dominanci vůči psům stejného pohlaví. Musíte ho zkrátka pochopit…

Kam a co s ním?

Je to plemeno, které nemá podsadu a tak není příliš stavěný na to být v chladném počasí venku. Zahrada je fajn, ale nocování celoročně venku určitě ne. Miluje být nablízku své rodině. Nutno si také uvědomit, že je to opravdu plemeno velice silné a temperamentní, které vyžaduje dostatek pohybu. Je vhodný pro celou řadu sportovního využití. Určitě například v coursingu nahrává jeho obratnost, rychlost a lovecký pud. Pro svou vytrvalost a rychlost se hodí třeba také pro canicross. Ale nezůstane pozadu ani u jiných psích sportů. Stačí jen správné vedení a vhodná motivace.

Náročný na výchovu, ale nenáročný na péči

Čeho má někde více, toho má jinde zase méně. A to méně je třeba u náročnosti na péči. Zase nemůžeme tvrdit, že se jedná o plemeno, o které se nemusíme starat. Takové neexistuje! Ale například v případě péče o srst u rhodéského  ridgebacka nic moc zvláštního nepotřebuje. Stačí jen pravidelně kartáčovat a to hlavně, když líná. Určitě je dobré věnovat pozornost jeho povislým uším a kontrolovat, zda v nich nejsou nečistoty nebo zánět.

Zapomínat byste neměli každý den zkontrolovat oči a případně odstranit ospalky z očního okolí. Alespoň jednou za měsíc zkontrolujte povislé uši, zda v nich není něco, co tam být nemá (špína, zánět). Na první pohled si toho nevšimnete, protože do uší není vidět. Přestože je ridgeback větším plemenem, které příliš netrpí na tvorbu zubního kamene, je vhodné podávat doplňky stravy, které zamezují jeho tvorbě. Zuby můžete také mechanicky čistit. Nic jiného zvláštního nepotřebuje.

Celkem zdravé a odolné plemeno

Je třeba si uvědomit, že RR je jedním ze zástupců velkých plemen a tím pádem se u něho mohou vyskytovat podobné problémy jako u ostatních. Například nejvíce diskutovaná dysplazie kyčelního kloubu, dále ještě pak dysplazie loketního kloubu. Kvůli převislým uším se může objevit i zánět vnějšího zvukovodu. Nejzávažnější a život ohrožujícím stavem je samozřejmě torze žaludku, která se u velkých plemen objevuje poměrně často. U rhodéského ridgebacka se také velmi často hovoří o dermoid sinus. Najdeme jej také pod označením dermoidní cysty nebo kožní cysty. Jedná se o velmi úzký otvor v kůži, respektive o vchlípení kůže do podkožního tkaniva. Toto vchlípení může být téměř neznatelné, ale též velmi hluboké, zasahující až k míše. Tento dermoid se nachází zpravidla velmi blízko ridge a jeden pes jich může mít po těle i více najednou. V této úzké mezeře se často tvoří zánět a jediným řešením takového problému je operace. Pes se s dermoidem narodí. Dermoid lze na štěněti najít ještě před odběrem od chovatele novým majitelem. Existují na to postupy a „hmaty“, jak jej v srsti najít. Jedná se o dědičnou vadu. Proto pes, který dermoid jednou má, nesmí být použitý v chovu.

I. Panýrková

Foto: pixabey.com

Portrét plemene Rhodézský ridgeback

Originální název	Rhodesian ridgeback
Zkratka plemene	RR
Země původu	Jižní Afrika
Číslo standardu	146
FCI skupina	VI. - Honiči a příbuzné
Přesná velikost	Psi: 63 cm (25
Druh srsti	krátká
Vhodnost	pro zkušené pro aktivní lidi
Umístění	na zahradu
Využití	sport myslivost

---

Celkový vzhled:

Rhodézský ridgeback by měl být harmonicky stavěný, silný, svalnatý, obratný a aktivní, symetrický z profilu a při pohybu střední rychlostí vysloveně vytrvalý. Hlavní důraz se klade na pohyblivost, eleganci a funkční zdraví bez jakýchkoliv tendencí k nadměrně mohutnému vzhledu. Zvláštností plemene je hřeben na hřbetu (»ridge«), což je pruh srsti, jež roste opačným směrem než na zbývajících částech těla. Hřbetní pruh je základním charakteristickým znakem tohoto plemene. Ridge musí být jasně ohraničený, symetrický a směrem k zádi se zužuje. Musí začínat bezprostředně za lopatkami a dosahovat až ke kyčelním hrbolům. Hřeben na hřbetě smí vykazovat jen dva víry srsti (»crowns«), jež jsou stejného tvaru a jsou umístěny symetricky proti sobě. Dolní okraje vírů nesmějí přesahovat přes horní třetinu hřbetního hřebenu. Dobrá průměrná šířka hřbetního hřebenu (ridge) je 5 cm (2").

Barva:

Světle pšeničná až červená pšeničná. Trocha bílé na hrudi a na prstech je přípustná, velké bílé skvrny na těchto místech nebo na břiše jsou nežádoucí. Tmavá tlama a tmavé uši jsou přípustné. Příliš mnoho černých chlupů v srsti je nežádoucí.

Hmotnost:

Psi:36,5 kg (80 liber)
Feny:32 kg (70 liber)

---