Záchranařina je pro mne a mé goldeny tím pravým!

Zlatý retrívr a záchranařina? No, jasně! To je další velmi vhodnou a zábavnou aktivitou pro toto činorodé plemeno. A uplatnit se může jak ve sportu, tak i při praktickém nasazení. To už bychom ale prozradili moc, raději si přečtěte následující rozhovor…

Iveta Katrevová není ve světě zlatých retrívrů v žádném případě neznámým jménem. Její milované plemeno ji provází více než čtvrt století. Za tu dobu stihla odchovat již šest generací štěňat s příjmením „Krásná Lukrecia“, prosadila se na poli záchranářském, a to jak ve sportu, tak i přímo v praxi a navíc je sama rozhodčí z výkonu. No, uznejte sami, že jsme si jí nemohli nevšimnout…  

Iveto, nejprve vám položím naši již tradiční otázku. Proč jste se rozhodla právě pro plemeno zlatý retrívr?

No, to byla láska na první pohled! Původně jsem si jela zamluvit štěně černého labradora, nicméně když jsem u chovatelky paní Čečrdlové uviděla nádherně tmavě zlatou goldenku, bylo rozhodnuto. Byl to první vrh v ČR, moje fenka měla tetovací číslo deset a já použila všechny naspořené peníze na vybavení garsoniéry a místo toho si vezla domů zlatou chlupatou kuličku jménem „Džes“.

V současné době vlastníte celkem pět goldenů, seznámila byste nás s nimi blíže?

Nejmladší jsou sedmnáctiměsíční psí sestry – slečny Iflare a Image Krásná Lukrecia, a i přesto, že jsou z jednoho vrhu, je každá úplně jinou osobností. Image je „Hujerka“ a „Šprtka“ a navíc dokáže vymyslet to, co žádní naši psi předtím. Iflare je „buldozer“ typu „jdu do toho“. Další členky smečky jsou naše devítileté Ever a Flare Krásná Lukrecia, jsou to již „mazačky“ se vším všudy a stále nad věcí. Posledním členem smečky je Max (Jewel General Golden Countrysides), který nebyl plánovaný, ale jsem šťastná, že ho mám. Je to úžasný temperament a parťák do nepohody. Ještě jsem nezažila, že by se mnou do něčeho nešel.

Se všemi svými psy se úspěšně pohybujete na poli záchranářském, co vás k tomu vlastně v prvopočátku přivedlo?

Se svou první goldenkou jsem nejdříve začala navštěvovat „cvičák“, kde jsme se věnovaly poslušnosti a stopám, ale pořád nám něco chybělo.  Až jednou za námi přijel prezident SZBK ČR pan Kuchta a oslovil nás s nabídkou věnovat se záchranařině. Při první ukázce a tréninku jsem věděla naprosto přesně, že to je to pravé pro moji goldenku a pro mě a už nám zůstalo.

 ∼Se svou první goldenkou jsem nejdříve začala navštěvovat „cvičák“, kde jsme se věnovaly poslušnosti a stopám, ale pořád nám něco chybělo.  Až jednou…∼

 Tento druh výcviku se ještě dále dělí na jednotlivé disciplíny, kterým z nich se věnujete vy a co všechno to obnáší?

Výcvik u nás v ČR se dělí na národní zkušební řád a mezinárodní zkušební řád IRO, který se využívá po celém světě. Obě možnosti výcviku mají dva směry, a to sportovní a praktickou využitelnost a vzájemně se mohou prolínat. Co se týká kategorií, jedná se především o hledání ztracených osob – v sutině, vodě, ploše, stopách nebo lavině, navíc všechny kategorie mají v sobě ještě specializaci na živé a neživé subjekty.  Díky skvělým povahám retrívrů a jejich ochotě k práci se věnujeme více kategoriím a specializacím. Pracujeme tedy v sutině, ve vodě a na plochách jak na národní, tak i na mezinárodní úrovni.

Sutiny, voda, plocha… Pokud byste se musela z jakýchkoliv důvodů rozhodnout jen pro jeden pracovní terén, který by to na celé čáře vyhrál a z jakého důvodu?

Na to je těžká odpověď. Pro praxi nás nejvíce využívají v kategorii voda (hledání utonulých osob), není moc psů v ČR s touto specializací a poté i  plošné vyhledání, za mě jsou však královskou disciplínou sutiny. Výcvik v této kategorii je sice výzvou, a to díky své náročnosti jak na prostředí, tak i na práci s pachem a na zkušenosti psovoda, ale to je právě to, co mě baví.

Byl by podle vás zlatý retrívr i psem vhodným pro práci v lavinách?

Samozřejmě, výhodu retrívra je jeho úžasná práce „s vysokým nosem“ (dokáže nasumovat pach z desítek i sta metrů, takže obsáhne velkou plochu) a zároveň jsou to psi ovladatelní a neuvěřitelně vytrvalí při jakýchkoliv přírodních i povětrnostních podmínkách.

Jak si vůbec po pracovní stránce stojí plemeno ve srovnání s ostatními?

Ohromnou výhodou je jejich ochota a chuť pracovat, práce s nosem je pro ně přirozená a houževnatost samozřejmostí. Co může být handicapem například v sutině, je jejich váha. Především v posledních letech je tak trochu móda „čím větší, tím lepší“ – hlavně u psů. Je sice báječné, když vedete krásného statného samce s váhou nad čtyřicet kilogramů, ale představte si, když takový pes má intenzivně pracovat v sutině plné nestabilních povrchů a překonávat obtížné překážky ve formě panelů, skruží a jiných...

Prozraďte nám, jakým způsobem již od začátku správně trénovat štěně nebo mladého psa právě pro tuto práci? Kdy začít, jak ho motivovat a na druhou stranu čeho se případně vyvarovat?

Začínáme hned od štěněte motivací, hrou a vztahem. Žádný pes nebude v záchranařině pracovat, protože musí. Důležitá je také socializace na lidi a především na prostředí (sirény, hasiči, policie, jiní psi), to vše musí štěně považovat za samozřejmé.

Máte složené i mezinárodní IRO atesty a můžete se tedy zúčastňovat i tzv. ostrých zásahů. Co všechno musí psovod nebo daný tým splnit, aby své úsilí a dobrý trénink mohl zúročit i v praxi?

Prioritou je uvědomění, že ani sebelepší pes bez psovoda není nic, takže musíte být se psem sehraný tým a dokonale ho znát. Druhotné jsou pak nároky na psovoda a psa jak fyzické, tak i psychické, a nakonec musíte mít spousty času a fajn lidi kolem sebe. A já to štěstí mám.

Liší se nějak běžný trénink od přípravy na praktický zásah?

Běžný trénink se od přípravy neliší, liší se atmosféra. Na zásahu máte zodpovědnost, zda a jak vyhodnotit výsledek pátrání, takže můžete být nervózní. To však lze natrénovat na závodech, kde taktéž nevíte, kolik ztracených lidí hledáte a to je ten důvod, proč závodím, abych nevyšla ze cviku.

Žádný pes ale nemůže člověku sloužit do nekonečna. Existuje nějaký věkový limit, či doporučení nebo je to na zvážení psovoda, do kdy má zvíře ještě psychicky i fyzicky na to v této kynologické disciplíně pracovat?

Využitelnost psa pro praktické nasazení je legislativně omezena do osmého roku věku, ale jinak záleží hlavně na fyzické kondici. Naše Bonie Krásná Lukrecia ještě ve svých deseti letech obhájila „Mistra republiky“ v kategorii sutiny. Pravda, naši psi absolvují několikrát týdně terénní běh pět až deset kilometrů, abychom zajistili i jejich fyzickou kondici.

Přidala byste nějaký nezapomenutelný zážitek nebo příběh právě z praxe, kde vám po boku stál některý z vašich retrívrů?

Zážitků je hodně, možná více těch smutných a ty nebudu rozvádět. Nicméně jednu veselou příhodu zmínit mohu. Jak určitě spousta lidí zná, či slyšelo, téměř každý golden je velmi žravý, Angličani je dokonce nazývají „chodící popelnice“. Já se přesvědčila před pár lety v Rakousku na atestech. Při posledním sutinovém hledání byla v objektu poházena spousta vepřových nožiček jako negativa, která mohou psa odlákat od práce. No a moje fenka to vyřešila po svém, aby nepřišla o tuto lahůdku, ale zároveň aby odvedla svou práci. Tak si po celou dobu hledání a značení nalezené osoby nosila jednu z těch vepřových paciček s sebou, takže štěkala s dobrotou v tlamě. Svou práci odvedla skvěle, ale o pacičku se neošidila. Hodnotící komisař se skvěle pobavil se slovy, jak chytrou mám fenku.

Řadu let také chováte, vybíráte tedy chovný pár i s ohledem na budoucí pracovní (záchranářskou) upotřebitelnost?

Naši chovnou krevní linii si držíme již šest generací. Jde nám především o zdraví a povahu, ovšem na druhou stranu se nám daří udržet i exteriér a zlatou barvu. Pokud vybíráme cizího krycího psa, opět rozhoduje zdravotní ukazatel a temperamentní povaha, nepříbuznost je samozřejmostí.

∼ Jde nám především o zdraví a povahu, ovšem na druhou stranu se nám daří udržet i exteriér a zlatou barvu! ∼

 A s tím souvisí i další dotaz. Chce-li někdo chovat, musí se svým zlaťákem absolvovat i povinnou výstavu. Je možné nějak skloubit pracovní ambice s těmi výstavními nebo si člověk prostě musí vybrat?

Je to možné, ale velmi náročné. Vezměte si psa, který běhá v sutině plné červeného prachu z cihel, špíny a bahna a jeďte s ním na výstavu, to jednoduše nelze. Taktéž pes, který denně pracuje, nikdy není tak blahobytný jako psi, kteří tak intenzivně nepracují, což může být bráno jako nevýstavní kondice jak z pohledu kvality srsti, tak i z pohledu váhy. Takže je lépe absolvovat výstavy mimo tréninkovou sezonu, což jsou cca dva měsíce v roce.

Jste i národní rozhodčí pro záchranné psy. Jak se pak díváte nebo posuzujete výkony psů z té tzv. „druhé strany“? A je vůbec přípustné, aby se rozhodčím stal třeba i někdo, kdo nemá v této činnosti přímo sám praxi?

Pokud se chcete stát národním rozhodčím z výkonu, musíte prokázat své schopnosti mimo jiné i svými praktickými zkušenostmi s minimálně dvěma psy a minimálně třiceti zkouškami na vícero úrovních. Já osobně jsem přesvědčena o tom, že pokud rozhodčí sám stále i závodí, či má psa ve výcviku, je to ideální variantaa nejlepší „Best of practise“.

Co byste vzkázala všem, kteří by měli chuť se svým zlatým retrívrem záchranařinu zkusit a lze si třeba vybrat i štěně přímo k tomuto účelu?

Jděte do toho, buďte svému „zlaťákovi“ především parťákem a získáte skvělého psího záchranáře. Co se týká výběru štěněte, určitě bych vybrala takového jedince, který ke mně poběží s radostí, bude zvědavý, svéhlavý a živý.

Popřála byste na závěr něco svému milovanému plemeni?

Zcela určitě hodné páníčky a život plný pohybu.

Foto: archiv Ivety Katrevové
http://www.krasnalukrecia.com/

Líbil se vám rozhovor? Přečtěte si také portrét plemene.

Zlatý retrívr je prima společník i skvělý pracant!

Také jste si říkali, proč jsme doposud v našem magazínu ještě nepředstavovali žádného z ...

16.10.2018Představení plemene v podobě portrétu

Máte rádi retrívra? Určitě vás zaujme i tento rozhovor.

Agility běháme pro radost!

Zlatý retrívr a agility? Myslíte si, že to nejde dohromady? Tak my vás přesvědčíme o ...

1.11.2018Rozhovory o plemeni

Další rozhovor se zlatým retrívrem, který jistě zaujme.

Alespoň jednoho zlaťáka budu mít doma vždy!

Četli jste tento týden již říjnový portrét plemene? A chtěli byste se o zlatém retrívrovi ...

18.10.2018Rozhovory o plemeni

Také vás zlaták učaroval?

Retrívr mi učaroval nejen svou šťastnou povahou!

Řekne-li se slovo canisterapie, nejednomu z nás se automaticky vybaví i plemeno zlatý retrívr. ...

25.10.2018Rozhovory o plemeni