Začínáme s výchovou

A je to tady! Blahopřeji vám. Přivezli jste si domů štěňátko a nyní váš čeká již to nejsnazší – udělat z něj terapeuta. Věřte mi, mnohem těžší byl samotný výběr jedince než výchova, kterou spolu projdete. Pojďme na to.

V první řadě si povězme něco velmi důležitého. Vztah mezi dvounohým a čtyřnohým členem terapeutického týmu je čímsi specifický. To „něco“ je důvěra, která musí být absolutní a zejména vzájemná. Musíte si zkrátka věřit. Vy svému psu a váš pes vám. A to tak, že bezmezně. Proto hned na úvod pusťte z hlavy jakékoli trestání a násilí. Výchova vašeho budoucího terapeutického parťáka musí proběhnout důsledně, ale po dobrém. Tak, aby se váš kámoš vždy rád uchýlil do vaší blízkosti. Tak, aby v případě problému vždy hledal první pomoc u vás. Tak, aby ve vaší ruce viděl vždy dávající, nikoli ohrožující součást vašeho těla.

 Co to v praxi znamená? Smiřte se s tím, že štěňátko zničí nějaké věci, že se mu budou stávat nehody v čistotnosti, že se mu bude několik prvních dní bez vaší přítomnosti stýskat. Že bude okusovat, skákat, škrábat… nechte otevřené své srdce a nedejte na rady členů rodiny či známých, kteří by „mu v loužičce omáchali čumák“ nebo „ho plácli novinama“ či „ho nechali ať kňourá, ono ho to přejde a musí se naučit, že je samo“… a další „dobré“ rady, které se již desetiletí nepraktikují, ale všichni chytrolínci, kupodivu nejčastěji ti, kteří psa nikdy neměli či ho svou péčí zkazili, budou neustále tvrdit, že to vždycky fungovalo. Ne. Nefungovalo. Rozhodně ne tak, aby ze psa mohl být samostatně fungující a důvěryhodný terapeut.

Takže to udělejte po svém a já vám trochu poradím, jak na to.

Prvních dvacet čtyři hodin buďte vstřícní, láskyplní, ale také ohleduplní. Pro štěňátko je to těžký den a je třeba, aby se se svým budoucím domovem seznámilo postupně. Tedy žádné hromadné vítání rozšířené rodiny i s pratetou Alžbětou, to si nechte na pozdější socializaci. Dnes potřebujete jen jedno – zvykat štěňátko na svou osobu. Proto po úvodním seznámením s bydlením, nakrmení a vyvenčení pejska klidně mazlete, uložte na pelíšek (ideálně však do své postele či do její blízkosti) a užívejte si jeden druhého. Toto ostatně bude váš nejhlavnější program v příštích dnech. Věnujte se svému štěňátku naplno, učte ho, že vaše ruka dává jednu laskominku za druhou. Klidně prokrmte z ruky celou denní dávku krmení. Kdykoli pejsek udělá něco podle vašich představ, ládujte ho dobrotami. Kdykoli zareaguje na váš hlas či své jméno, dejte mu mňamku. Často ho volejte, snažte se zaujmout jeho pozornost, hrajte si s ním, podporujte v něm zájem o hračku a objevte spolu ty úplně nejvíc nejchutnější pamlsky. Dejte si záležet a nic neodbývejte. Uzavřeli jste totiž vztah na příštích deset, patnáct let a je dobré vědět s kým vlastně. Nyní je štěňátko krásně tvárné, nasává do sebe informace jako houba a je proto ten nejlepší čas na společné seznámení se a nastavení pravidel.

Samozřejmě, s výcvikem a pravidly to zatím nijak nepřeháníme. Snažíme se dosáhnout postupně čistotnosti, což jde některým mrňouskům lépe než jiným, ale nakonec to dříve nebo později stejně zvládnou všichni. V případě, že se stane nehoda v podobě loužičky či hromádky, beze slov a klidně po pejskovi ukliďte, podlahu vydezinfikujte (stačí rozprašovač s octovou vodou) a utřete. Venku naopak po vykonání potřeby pejska přehnaně chvalte a klidně odměňujte pamlskem. Můžete používat i zvukové signály, moje fenky kupříkladu slyší na slovo „čůrat“. Usnadní vám to v budoucnu venčení třeba zrovna před samotnou zooterapií.

Jedno z dobrých a opravdu užitečných pravidel je, že při krmení se na vás bude štěňátko chvilku soustředit. Učíte jej tak očnímu kontaktu a zklidnění, které se vám bude v budoucnu hodit. Z počátku stačí vteřina, dvě, ale mělo by jít o soustředěnou pozornost na vaši osobu. Věřte mi, i malé štěňátko je toho schopno. Já třeba učím, že před krmením, než položím misku na zem, se na mě musí pejsek soustředit, musí si sednout, podívat se mi klidně do očí a teprve poté dostane krmení. Předcházím tak zbytečným stresovým situacím, rvačkám ve smečce, ale i učím toho malého tvorečka už od malinka, že soustředit se na mě je užitečná věc, která něco dobrého přináší. Dá se s tím pak dále pracovat, ale o tom si povíme třeba někdy jindy.

Podobná pravidla si jistě vytvoříte sami, každý má trochu jinou představu o svém zvířeti. Je jen třeba zatím nemít přehnané ambice, mít na paměti to, že váš čtyřnohý parťák je zatím opravdu ještě miminko a není schopen dosahovat ve vašich pravidlech úspěchů jako dospělý pes. Při výchově je třeba usilovat o pozitivní motivaci, tedy podporovat v pejskovi to, co chceme, aby dělal a ignorovat chování, které u něj nechceme. To neznamená, že bychom nikdy neměli použít slovo „Fuj!“ nebo „Ne!“ či „Nesmíš!“. Je ale dobré s nimi šetřit a pejska spíše motivovat k očekávanému chování.

Během prvního týdne pobytu by vaše vzájemné seznamování a navazování pouta mělo být hlavní aktivitou. Zatím ještě nemáte za sebou všechna očkování, proto omezte procházky venku jen na místa, která dobře znáte, a nehrozí tam nákaza nemocemi. Stejně tak kontakt s pejsky by měl přijít až po očkování, případně jen s opravdu vybranými známými. Včasná socializace je základní věcí pro úspěšný rozvoj terapeuta, ale nic se nemá uspěchat. Proto se nyní zaměřte na prohloubení vašeho vztahu, seznamte pejska se členy své rodiny a zaplňte mu hlavinku nejen hračkami, ale i společnou hrou. Samostatnost psíka a soustředěnost na činnost můžete podporovat některými z velmi jednoduchých hlavolamů, sebedůvěru u pejska můžete posílit podporou čichových dovedností, vzájemnou důvěru utužujte péčí o srst, drápky i uši. Se štěňátkem se hodně mazlete, dotýkejte se ho, hlaďte jej. Jak jsem již zmínila, to je hlavní činnost, které se během prvních pár dní až týdnů musíte společně věnovat.

A co dělat dál? O tom si povíme příště.