Základní vzory chování psa na trailu 8. díl

Poznáte opravdu správné trailovací chování u svého psího parťáka? A co dělat, když pes začne chybovat a stopu zcela ztratí nebo se začne věnovat úplně jinému pachu? Tak právě o tom je další díl našeho seriálu o mantrailingu!

Již v minulých dílech jsme psali o důležité dovednosti psovoda a tou je umění správně interpretovat chování psa. Je velký problém právě ve slově „SPRÁVNĚ“. Interpretace chování je totiž velmi silně podmíněna naším vlastním, a troufám si napsat, „subjektivním“ viděním, kdy si podvědomě chceme zdůvodnit některé situace, do kterých se pes dostane tím způsobem, abychom omluvili jeho chování a argumentovali daný problém tak, bychom spíše zakryli pravou podstatu problému.

Jsme vztahovační?

Trailovací chování - kříženec.

Mnoho psovodů v případě, že se někdo snaží objektivně posoudit chování jeho psa, to bere osobně jako nemístnou kritiku své práce a nechce připustit jakékoliv argumenty, které nejsou v souladu s jeho viděním světa. Není se čemu divit, když nejenom na sociálních sítích vycítíte nevraživost pejskařů mezi sebou a „zasvěcené“ komentáře (bez objektivních podkladů) se stejně opět nasměřují pouze k prosazování vlastního subjektivního názoru, který nemá s podstatou daného problému vůbec nic společného.

Neberte si to osobně!

2 - Vyhledávání pachu na lomu.

Možná jste si všimli, že mnoho zkušených trenérů a kynologů se proto vyjadřují pouze k těm situacím, ve kterých se sami ocitli, anebo byli jejich součástí. I proto doporučujeme, abyste chování svých psů v dané situaci konzultovali pouze s lidmi, kteří byli s vámi přímo na místě, a hlavně si nikdy neberte jakýkoliv jejich názor osobně. Objektivní posouzení a vyhodnocení daného chování je jediným hnacím motorem, který vás posune dál. Tento úvod jsem musel napsat, protože se teď budeme zabývat situacemi, které se musíte naučit objektivně vyhodnocovat a naučit se je i správně řešit. Tady mazání medu kolem úst nic neřeší.

Vzorů chování je spousta

3 - Hlava psa v trailovacím chování

V žádném případě nejsme schopni popsat všechny vzory chování a ani v žádné knížce, byť by byla sebeobsáhlejší, se nedozvíte víc, než to, jak se psi v dané situaci pravděpodobně chovají. Navíc mohou být důvody a spouštěče skoro stejné reakce úplně odlišné. Trailovací chování a návratový povel jsme popsali v minulých článcích a teď můžeme pokračovat v dalších situacích, které mohou nastat.

Pes sešel z pachové stopy

Sníží-li pes tah do stopovačky tak, že se zastaví, zvedne hlavu, otočí se doleva a doprava, vězte, že to ve většině případů znamená, že pachovou stopu ztratil. Někdy se pak horečně snaží pachové částice ještě hledat, ale nevrací se do trailovacího chování. Je možné, že se při ztrátě pachové stopy může chovat i trochu jinak, ale to už by si měl odpozorovat každý psovod na svém psovi sám. Zkušení psi, kteří umí číst své psovody (a věřte, že to skutečně umí mnohonásobně lépe než naopak), už ví, že pokud trailovací chování změní, psovod zareaguje. I proto se někdy stává, že pes klidně přejde na jiný pach, anebo si jde vychutnat nějakou svou vlastní libůstku, aniž by chování změnil. Když si pak ale psovod v této situaci není jistý chováním psa, doporučujeme zkusit mírné potažení za stopovačku. Jak jsme psali v minulých dílech, je stopovačka dobrým „telefonem“ a na změnu tlaku pes reaguje. Pokud pracuje na pachové stopě, klidně vás přetáhne, vždyť on je šéf a ví, co dělá. Když ale řeší nějaký svůj problémek, který nesouvisí se sledovaným pachem, pak to pro něj může znamenat POZOR!, co když psovod ví, že dělám ptákovinu? Většinou se raději vrátí do práce, než by riskoval případný postih za nekvalitní práci.

Lovení pachu. Pes stojí a najednou se rozběhne.

Méně zkušení psi pak mají tendenci hledat ztracený pach pouze před sebou. Tzv. „lovení pachu“ je charakteristické tím, že se pes najednou rozběhne, dá hlavu dolů a po několika metrech se opět zastaví, zvedne hlavu. Toto opakuje i několikrát po sobě. Tady by si měl psovod zapamatovat místo, kde s tímto chováním pes začal a přesně tam se vrátit. Většinou jsou psovodi přesvědčení, že přesně vědí, kde pes přestal pracovat a tak tam ho následně chtějí rychle dovést, někdy se na něj ani nedívají. Ale tady je potřeba dávat velký pozor a držet se důsledně následujících rad. Psa si vezměte na krátkou, klidně metrovou vzdálenost od sebe tak, abyste viděli na jeho hlavu. V okamžiku, kdy zachytí nějaký pach, zůstaňte stát a dejte mu prostor na celou délku stopovačky, aby vám ukázal, jestli už na hledaný pach narazil, anebo je to negativ. Pokud se po cca vzdálenosti na jednu celou stopovačku opět zastaví a zvedne hlavu, anebo ji má „přibitou“ k zemi a čichá si něco jiného, klidně si ho opět přitáhněte k sobě a vracejte se dál, po své vlastní stopě. Tam hledaný pach není. Dodržujte dvě základní pravidla. Vracejte se velmi pomalu, psa mějte buď na krátké stopovačce nebo stůjte a dejte mu k dispozici prostor na celou délku stopovačky. Nic mezi tím!!! Neustále sledujte hlavu psa a nikam jej netahejte. Pokud pes zachytí pachovou stopu, po natažení celé stopovačky se nezastaví a vrátí se do trailovacího chování, vězte, že je velká pravděpodobnost, že na ni opravdu narazil a pokračuje po ní. Ještě jedno upozornění. Mnoho psovodů za této situace chce, aby je pes spolehlivě a jednoznačně do pachové stopy přetáhnul. Pes to udělá jenom v případě, že je dominantní, akční a jednoznačně si jistý tím, co dělá. Pokud se ale vžijete do situace, že právě řeší problém ztráty pachové stopy, prověřuje všechny okolnosti, tak tím, že mu neumožníte pokračovat v práci na správné pachové stopě, jej jenom znejistíte a dáte mu signál, že je něco špatně. Jednoznačně se řiďte raději trailovacím chováním, stopovačka by měla mít po celou tuto dobu na karabině stejný tlak.

Pes zachytil cizí starší (zajímavý) pach

Psa zaujal starší cizí pach na místě.

Tuto situaci charakterizuje stav, kdy se pes zastaví, skloní hlavu pouze do jednoho místa a zůstane stát jako zkamenělý. Majitelé psů toto chování navíc ještě podpořené i  patřičným mlaskáním znají, je to velmi podobné, jako když pes samec najde místo, kde se venčila háravá fena. Je několik způsobů, jak tuto situaci vyřešit. Ideální je, když se pes sám poté, co ho tento pach přestane zajímat, vrátí zpět do trailovacího chování a pokračuje v práci. Pokud se nevrátí, doporučujeme povzbuzení a použití „návratového povelu“. V případě, že se pes nenechá od svého nežádoucího chování takto odradit, určitě tím nejhorším, co můžete udělat, je tahat jej od problémového místa zpět k sobě. I když se vám to podaří, tak problémové místo zůstává pořád před psem a jakmile povolíme stopovačku, on se na toto zajímavé místo opět vrátí. Pokud nepomůže ani plesknutí stopovačkou přes zadek, je jedinou možností posunout psa tak, aby měl problematické místo vedle sebe, nebo za sebou. Zmizí-li zdroj problému, zmizí i problém sám. Můžete namítnout, že tak odtáhnete psa mimo stopu, ale nebojte se. I kdyby v tomto místě byl lom, a vy jste ho odtáhli mimo pachovou stopu, tak si pes v pohodě udělá perimetr a hledaný pach si najde. Pokud využije perimetr k návratu na problematické místo, tady už můžete použít jen přímý zákaz.

Pes zachytil čerstvý zajímavý pach

Nalezení hledaného pachu

Tady je chování trochu jiné. Pes se z trailovacího chování najednou otočí, vrátí se na místo, kde pach zachytil a začne se rozhlížet kolem a intenzivně čichat, popřípadě vyrazí po čerstvé stopě, nebo intenzivně běhá a čichá z místa na místo. Většinou toto znají majitelé psů, kteří rádi „loví“ zvěř a nemají dobře vtisknutou prioritu hledaného pachu. V tomto případě je na místě co nejrychleji psa zklidnit, popř. z tohoto místa odvést a teprve až je pes úplně klidný a přestane se o tento zajímavý čerstvý pach zajímat, můžete jej opět pobídnout k práci na stopě. Zase platí, že pokud se vrátí do trailovacího chování sám, je vše v pořádku. Dejte mu vždycky na to několik sekund čas. Pokud zůstává více vzrušený a do trailovacího chování se nedostane, má pořád v nose cizí pach, je prakticky zbytečné jej do práce povzbuzovat, protože se vždycky vrátí k tomu, co je pro něj zajímavější. Abychom si to trochu zkomplikovali, tak je tady potřeba ještě uvést další stav, který je v angličtině označovaný jako „Proximity Alert“ a česky to znamená označení blízkosti hledané osoby. Na konci stopy, pokud se pes již přiblížil k hledané osobě a cítí její čerstvý pach, tak většinou zvedne hlavu, podívá se jedním směrem a zatáhne do stopovačky a snaží se k ní co nejrychleji dostat. Toto chování je žádoucí, ale je skutečně potřeba naučit se je rozlišovat od situací, kdy pes zachytí cizí pach.

Po startovacím povelu bez čichání vyráží pes ke zdroji vyrušení.

Asi bychom mohli napsat, že všechna nežádoucí chování psa na trailu jsou v podstatě důsledky nedotaženého prvotního výcviku zaměřeného na motivaci a koncentraci. Pokud se pes umí dobře soustředit, koncentrovat a má dobře vtisknutou prioritu hledaného pachu, tak jakékoliv vyrušení, vzruchy a vnější podněty by měl ignorovat. Bohužel ne vždycky se podaří dostat psa do stavu optimální emoce, a proto je nutné zařazovat do výcviku i cvičení na řešení žádoucího a nežádoucího chování v dané situaci. Pracuje-li pes pouze na trailech, kde se postupně dostává do sledu daných situací, které se snaží nějak řešit, nepomůžeme mu najít optimální způsob řešení jednoho daného problému. Proto se do výcviku zařazují cvičení, kdy se navodí určitá situace, pokud možno pouze jeden problém, který pes musí nějak vyřešit a psovod sleduje, jak ho zvládá. Má-li potíže s vyřešením konkrétní situace, připravují se pro něj i další cvičení, ve kterých se postupně naučí daný problém řešit. Čím více rozličných situací psovi připravíme a on se je naučí sám řešit, tím méně stresu a potíží bude mít při vypracování těžších stop. Jak jsme uvedli již na začátku, při výcviku mantrailingu je trpělivost a pomalé přidávání složitostí na trailu velmi důležité. Ale o tom zase příště…

Foto: archiv Richarda Novotného, yascha design

www.pohresujeme.cz