Základy anatomie psa – 4. díl

Orientujete se správně a anatomii chrupu psa? Víte například, kolik zubů má plnochrupý dospělý jedinec a kolik naopak štěně? Poznáte správný skus u svého plemene a rozlišíte třeba předkus od podkusu? Pokud v čemkoliv, co se týče chrupu, malinko tápete, jasno vám v tom určitě udělá tento článek.

Velký význam  ve výživě i z pohledu  pracovního využití psa má jeho chrup . Tímto termínem je nazýván soubor zubů jednotlivého zvířete. Jeho hodnocení je nedílnou součástí  posouzení  exteriéru. Utváření a vzájemné postavení čelistí a síla zubů také z části určují obrys hlavy, který je u jednotlivých plemen značně odlišný.

Co bychom měli vědět…

Na jednotlivém zubu můžeme zhruba rozeznat tři části. Ta část, která vyčnívá z dásně se nazývá korunka, část skrytá v dásni kořen a přechod mezi kořenem a korunkou krček. Zub psa je složeýn ze tří vrstev – skloviny, zuboviny a tmeloviny. Zubovina je velmi tvrdá hmota nažloutlé barvy. Chová v sobě dutinu, ve které je měkká zubní dřeň bohatá na nervy a cévy. Sklovina je nejtvrdší složkou zubů a povléká zubovinu korunky.  Je bílé barvy,  u mladého psa mívá až modravý nádech.  Žlutavá tmelovina povléká zubovinu kořene a krčku.

Podle tvaru a umístění rozeznáváme u psa tyto zuby:

a) řezáky - (dentes incisivi) značené I1 - I3 - jsou uloženy v kostech mezičelistních v horní i dolní čelisti vždy po šesti. Řezáky, které stojí uprostřed vedle sebe označujeme jako klíšťky (I1 ),dále následují střeďáky (I2) a krajáky (I3). Řezáky horní čelisti jsou větší než řezáky čelisti spodní. V praxi to znamená,  že v ose proti sobě jsou postaveny pouze klíšťky.

b) špičáky - (dentes canini) značené C - jsou nejdelšími zuby psa, s hlubokým a dlouhým kořenem. Po stranách jsou mírně sploštělé,  jinak mají kuželovitý tvar.

c) zuby třenové (premoláry) - (dentes praemolares) značené P1 - P4 - následují za špičáky a také od nich se počítají (první premolár za špičákem - P1 atd.). Mezi premoláry jsou u dlouholebých plemen pravidelné mezery. U krátkolebých jsou tyto zuby těsně vedle sebe, někdy i šikmo postavené. V horní i spodní čelisti je vždy stejný počet premolárů, na každé straně čtyři.

d) stoličky (moláry) - (dentes molares) značené M1 - M3 - navazují na premoláry. Moláry jsou postaveny těsně vedle sebe a jejich počet je rozdílný v horní a dolní čelisti. V horní čelisti jsou na každé straně moláry dva, ve spodní tři. Setkáváme se s pojmem „trhákový komplex“. Jedná se o poslední premolár v horní čelisti (P4) a první molár (M1) v čelisti spodní. Jsou to nejmohutnější zuby psa a jsou uzpůsobeny k trhání potravy.

Jak se vyznat v zubním vzorci psa?

V ideálním případě jsou zuby pravidelně rozděleny v horní i spodní čelisti. Celý chrup tak lze rozdělit na čtyři části . Na tom jsou postaveny tak zvané zubní vzorce,  kterými se vyjadřují počty zubů u jednotlivých zvířat. Jedná se vlastně o zlomek, který má v čitateli uveden počet zubů v polovině horní čelisti a ve jmenovateli počet zubů v polovině čelisti spodní.

vzorec trvalého chrupu psa           

  3I  1C  4P   2M

----------------------  x 2 = 42

  3I  1C  4P    3M

Mléčný chrup a výměna zubů

Štěňata se rodí bezzubá. Prořezávání mléčného chrupu začíná mezi třetím a pátým týdnem. Jsou ale plemena, u kterých může tento proces začít i skončit daleko později. Jako první rostou většinou špičáky, následují řezáky a premoláry. Vzorec mléčného chrupu psa je stejný pro spodní i horní čelist = 3I 1C 3P. V mléčném chrupu nejsou vůbec zastoupeny moláry a nebývají, mimo výjimečných případů ani první premoláry (P1). Výměna mléčných zubů za trvalé začíná v polovině čtvrtého až začátkem pátého měsíce. Jako první vypadávají řezáky, pak zuby třenové a špičáky. Postupně dorůstají moláry. Literatura uvádí, že výměna chrupu je ukončena okolo sedmého měsíce. Z praxe je známo, že velká plemena ukončují výměnu dříve, malá později. U některých plemen se můžeme setkat s tím, že poslední moláry (M3) dorůstají až v jednom roce věku psa. Výměna zubů je značně ovlivněna kvalitou výživy.

Požadavek na skus určuje standard          

Většina standardů plemen psů přesně formuluje požadavek na skus a jeho vady bývají z hlediska hodnocení exteriéru vadami závažnými. Není se čemu divit, protože právě tato oblast má velký význam pro tvar mordy. Skusem je v podstatě míněno vzájemné postavení horní a spodní čelisti. Určujícím faktorem pak je postavení řezáků obou čelistí. Rozeznáváme pět základních typů skusu: skus nůžkový, klešťový, předkus, podkus a skus nepravidelný. Další někdy uváděné varianty (volné a těsné nůžky atd.) jen blíže specifikují, jak některý ze základních typů skusu při detailním hodnocení vypadá.

a) skus nůžkový – je nejčastěji požadovaným typem skusu. Hroty a vnější část řezáků spodních se při nůžkovém skusu dotýkají zadní jazykové části řezáků horních.

b) skus klešťový – hrany řezáků spodní čelisti přímo navazují na hrany řezáků čelisti horní.

c) podkus – spodní řezáky směřují k hornímu patru a nedotýkají se ani svými hroty zadní jazykové strany řezáků horních.

d) předkus – horní řezáky se dotýkají zadní, jazykové části řezáků spodních, při velkém předkusu se řezáky nedotýkají vůbec a spodní čelist je výrazně delší než čelist horní.

e) nepravidelný skus – tento termín by se měl používat v případě, kdy nelze skus jednoznačně zařadit pod některou z výše uvedených formulací. V některých případech se také místo nepravidelný skus používá termín „skus kulisový“.

Příště se budeme věnovat močové soustavě, pohlavnímu ústrojí a nervové soustavě.

Bc. Vladimíra Tichá

Foto: Pixabay

Zdroj: www.cmku.cz