Život s haskouny je tak trochu divočina!

Nic není krásnější než to, co napíše sám život. Tentokrát přinášíme povídání, který nám zaslala přímo majitelka plemene sibiřský husky. Podíváme se na to, jak vidí život s tímto energickým plemenem člověk, který má doma po svém boku hned čtyři chlupaté puberťáky…

Jsme mladá rodina, která žije ve středočeské vesnici Újezd v blízkosti brdských lesů, a rádi bychom vám nastínili, jak vypadá život s naší smečkou sibiřských husky. Bydlíme v domku se zahradou a po ní nám běhají hned čtyři tito seveřani. Jelikož máme malé dítě, hledali jsme vhodné plemeno do rodiny. Po načtení všech možných informací a povídání si s majiteli téhle rasy, byla volba celkem jasná.

Nejstarší člen smečky se jmenuje Denny, budou mu tři roky, pochází z chovatelské stanice z Hodonína a je to takový náš maskot z výstavní linie. Druhý člen, dvouletá holčička Polly, je sportovkyně, je moc hodná a věrná, narodila se pro nás v chovatelské stanici Czech Silver Star, která sídlí nedaleko našeho bydliště, ve městě Zbiroh. K těmhle dvěma chlupáčům k nám minulý rok přišla sourozenecká dvojice, také od zbirožských majitelů, Quatro a Quasi, kteří jsou stejně jako Polly z linie sportovní.

Život je „divočina“

Život s nimi je divočina, legrace a spousta lásky. Quatro s Quasim se nám začali v jednom období mezi sebou prát a situace byla natolik vyhrocená, že v jednu chvíli jsme uvažovali i o tom, že jeden bude muset naši rodinu opustit. Naštěstí jsme to společně zvládli a v současné době zapřaháme do koloběžky tři sportovce a trénujeme na blízkých loukách a v lesích. Lidé, kteří nás při trénincích potkávají, utíkají stranou, fotí si nás, chválí a mají vždy úsměv na tváři. Polly má již za sebou první závod v Zaječově, kde se zúčastnila sprintového závodu na 6 km v canicrossu a vyběhala si 3. místo. V příštím roce už chceme zkusit závody na tříkolce.

Pokud nejsou pejsci zrovna na tréninku, nebo na procházce v přírodě, běhají po zahradě, kde s nimi trávíme spoustu času. Říká se, že pokud je v domácnosti jeden husky, nudí se, je smutný a člověk se mu musí o to více věnovat. Husky je totiž plemenem smečkovým, tito psi mají rádi lidi a společnost. Pokud je jich ale víc, je s nimi velká zábava. Po ranním krmení, vyvenčení a protažení je ten pravý čas na zlobení a začíná ta pravá honička. Jeden začne jen tak běhat, přidají se další a v tu chvíli je závod o to, kdo, kde a kdy bude dřív. Jeden se rád ukrývá pod lavičkou, druhý je nejradši pod trampolínou, další pod károu. Při této honičce lítá tráva, bláto a my nestačíme ani sledovat, kdo vyhrává a kdo je jak mazaný.

Tak trochu „demoliční“ četa

Přes léto mají pejsci volno od tréninků a odpočívají, nejraději ve stínu, ale pořád spolu a v naší blízkosti. Na procházky chodíme hodně brzy ráno, nebo později večer. Husky se nesmí přehřát, hrozí jim pak zdravotní komplikace. Proto se jim v teplém období snažíme ulevit, na zahradě mají vaničku se stále studenou vodou, do které si mohou skočit, jezdíme k rybníku a minulý rok se osvědčily kostky ledu rozházené po zahradě. Jakmile se přiblíží podzim a teplota spadne pod dvanáct stupňů, na zahradě je opět živo a někdy ani nevíme, co máme dřív bránit před jejich řáděním. Například minulý rok jsme zasadili meruňku a jabloň. Meruňka zatím stále drží, z jabloně je jen pahýlek. Hadici na zalévání budeme muset letos koupit také novou a několik okrasných keřů, které nám rostou podél plotu to také bohužel nepřežilo.

V období, ve kterém je tento článek psaný, je zrovna u nás v Újezdě hodně deštivo, zahrada je jedno velké bláto, po které se nedá chodit v jiné obuvi než v gumovkách, protože šetnáct tlapek už dá půdě hodně zabrat a pejsci jsou vesměs pořád jen špinaví. Do budoucna plánujeme a doufáme, že se v příštím roce účastníme závodů a rádi bychom založili vlastní chovatelskou stanici, kde dál budeme podporovat životy tohoto krásného plemene jménem sibiřský husky.

Text a foto: Andrea Popelková