Život s nejhorším psem na světě – Marley a já...

Souhlasíte, že život se psem je plný emocí? A přesně taková je i kniha, kterou si dnes představíme v našem „čtenářském“ koutku na eCanis. Je to knížka, ke které se jistě i rádi vrátíte. Kniha, u které se zasmějete, zčervenáte, rozzlobíte se, ale také se rozpláčete. Je to kniha, jenž nesmí scházet v žádné KNIHOVNĚ...

Tuto knihu jsem vybrala opravdu úmyslně, protože doba je zlá, a tak je potřeba se smát a právě smích k životu patří a je ho třeba. Zvláště nyní. A tak vám právě teď přiblížím příběh jednoho nezbedného labradora...

Kniha vypráví příběh muže a jeho úžasného labradora Marleyho. Jak se všude lze dočíst, tak právě labrador je plemenem věrným, dobře vychovatelným a klidným. Vhodný je tedy vlastně skoro pro každého, a tak si právě toto plemeno vybrali hlavní lidští představitelé této knihy John a Jenny. Jenže brzy po příchodu Marleyho do rodiny zjistili, že on rozhodně není tím mírným, inteligentním a přizpůsobivým pejskem, kterého tak přesvědčivě slibovaly kynologické příručky.

Smát se či plakat? Toť otázka!

A opravdu trefná, protože co vám mohu opravdu slíbit, je, že sami nebudete chvílemi vědět, zda se máte u knihy smát, či plakat. Marley je ztělesněním všech těch nevychovaných a nezvladatelných psů, co lidem skáčou na kolena a boří jim čumáky do rozkroků. Těch psů, co se za ně venku na procházce strašně stydíte, protože se jak „pitomci“ dusí na napnutém vodítku, lížou nechutnosti ze země, vrčí na označkovaný keř, protože z něj cítí jiného psa, a pak na kilometr daleko zavětří nějakého způsobného pudlíčka jako vystřiženého ze žurnálu a ženou se za ním hlava nehlava i kolmo přes silnici, kde zrovna přijíždí auto. A proč? Jednoduše – chtějí se kamarádit. Vám je hanbou stydno a jen polohlasně procedíte skrz zaťaté zuby: „Počkej doma!“ A jakmile dorazíte domů, samozřejmě mu neřeknete ani popel, protože on je tak děsně šťastný, že mu tu jeho radost nemůžete zkazit.

Marley & Me: Život a láska s nejhorším psem na světě je autobiografickou knihou novináře Johna Grogana o třinácti letech, které strávil se svou rodinou a se svým žlutým labradorským retrívrem Marleym.

Vydaná byla v roce 2005.

Ukázka z knihy

Se svou manželkou Jenny jsme se rozhodli si pořídit psa. Pojmenovali jsme ho Marley. Už když byl štěně, Marley rozkousal a sežral opravdu vše. Za dva roky Jenny otěhotněla. Narodil se nám krásný syn Patrick. Dne 10. října 1993 přisšl na svět Connor. Řekli jsme si, že dvě děti nám stačí. Za čtyři roky byla Jenny opět těhotná. Holčičku jsme pojmenovali Collen. Výchova dětí nám dala opravdu velkou práci, ale výchova Marleyho byla ještě těžší. Zúčastnil se výcviku, odkud byl po první hodině vyloučen. Přesto jsme na něj nedali dopustit a s velkou láskou i pochopením jsme ho měli moc rádi.

Po čase jsme měli města dost a přestěhovali jsme se na venkov. Jednou večer jsem si všimnul, že je Marley úplně jiný. Uvědomil jsem si, že v lidských letech mu bylo kolem devadesáti. Marley přestal slyšet, ven si došel pouze se vyvenčit a celý den ležel a spal. Veterinářka nám řekla, že se Marleymu nafoukl žaludek jídlem, vodou a vzduchem a pak se přiskřípl. Také nám řekla, že v jeho věku je operace nemožná. Navrhla nám, že pro Marleyho dobro by bylo nejlepší ho uspat. Za týden jsem jel zpět do ordinace. Doktorka se mě zeptala, jestli může. Přikývl jsem a ona stlačila píst. Poslechla si jeho srdce a řekla: „Je pryč.“ Měla pravdu. Marley byl mrtvý. Rozhodli jsme Marleyho pohřbít na zahradě. Po pohřbu jsme si vyprávěli různé historky o Marleym. Po jeho odchodu byl dům prázdný a tichý, i když tu byly děti. Jedna věc byla ale zcela jasná. Na Marleyho NIKDY nezapomeneme.

Někdy to prostě nechcete...

Jsou knihy, u kterých prostě ten konec opravdu nechcete číst. A přesně taková je i tato publikace. Vypráví skvělý příběh o Marleym a jeho neřestech, energii a radostech. O rodině, která ho nadevše miluje i přes všechny ty jeho výlevy. Výjimečný pes s velkým srdcem, které tlouklo jen pro jeho páníčka. Když jsem přečetla dvacátou kapitolu, bála jsem se jít dál. Bála jsem se konce, protože to dokázalo otevřít rány a stesk po mých vlastních psích láskách, které zde již nejsou. A tak se připravte na to, že pokud vás kniha celou dobu bavila, tak ke konci nejspíš přes slzy neuvidíte ani na písmena. A rozhodně budete závěrečnou pasáž číst velmi dlouho.

Foto: