Životem společně… 14. díl

V mém seriálu „Rozumíte svému psovi” s vámi sdílím své zkušenosti a informace „vydolované” z mého porozumění tak, jak mi to fungovalo s pejsky od té doby, co jsem začala chodit. Byla to doba, kdy jsem již mohla bez pomoci přijít k pejskovi, pozdravit ho a láskyplně jej pohladit. To se dělo i s pejsky za plotem. Moje maminka vždy „trnula hrůzou” při pohledu na tuto scénu, protože – jak mi mnoho maminek, věřím, potvrdí – nikdy nevíte, co se může stát.

Umění komunikace

Jsem ráda, že jsem od malička mohla sdílet radost s pejsky při našem setkání. Po celý život mi s nimi fungovala komunikace, kterou jsem nikdy nezkoumala, protože na mě vždy reagovali s důvěrou. Až v pokročilém věku se mne jednou kamarádka zeptala: „Proč svůj talent nesdílíš s ostatními? To, co ty vnímáš, já nevidím.” Vždy jsem si myslela, že to, co v situacích „žiju” já, to se děje každému člověku. Nikdy jsem to, co znám a funguje mi lehce a bez úsilí – dnes s vámi sdílím jako umění komunikace mezi člověkem a psem – nepovažovala za něco výjimečného.

Od té doby jsem začala dávat více pozornosti tomu, jak vnímám různé situace soužití s pejskem já a jak je vnímá jeho páníček/panička. Začala jsem pozorovat své nadání odkrýt hlubší podstatu toho, proč mezi člověkem a pejskem v jejich partnerstvích dochází k nedorozuměním. Rozhodla jsem se tedy „dolovat” poznání, jak a co vnímám já. Mým záměrem bylo přeložit jej do slov tak, aby mu lidský průvodce porozuměl, uměl si ho osvojit a ve své přirozenosti prožil tak, že jej již dokázal používat v reálných situacích společného života. A aby se stal vědomým průvodcem pejska v tom nejhlubším vzájemném porozumění, jak jen to je mezi těmito dvěma možné.

Jelikož mé sdílení mnoha dvojicím i rodinám s pejskem začalo velmi pomáhat a bylo velmi rozhodující pro jejich vzájemné každodenní soužití bez překážek a v budoucnu probíhající s lehkostí, tak jsem se stala „Koučem pro komunikaci se psy”. Mnohé pejskaře to na základě dnešních metod svádí k myšlence, že jsem „psí kouč”, „psí psycholog” či „trenér psů”.  Ano, rozumím pejskům a dokáži je provést rychleji k opravě zlozvyku, návyku či nevyhovujícího chování, které si člověk přeje změnit. Mým velkým talentem je provést vás dva k vzájemnému porozumění v jedinečném partnerství. Zkrátit člověku cestu od lidské komunikace k jednoznačnému a pro psa srozumitelnému sdílení tak, že se stane vědomým průvodcem, kterému jeho pes má šanci rozumět. Váš vzájemný vztah nabere úplně jiného rozměru v mnohem hlubším souznění, než které jste dodnes zažívali.

Pracujeme všichni společně

Zabýváme se společně vaším partnerstvím. Pracujeme všichni společně. Já jsem vaším průvodcem, pozorovatelem možných zlepšení, zkratkou, která vám zjednoduší cestu k úspěchu právě na základě vaší i pejskovy přirozenosti a jedinečnosti. Každé partnerství je úplně jiné a proto se společně věnujeme:

• zlepšování právě vašeho vztahu tak, jak si přejete, aby probíhal,
• poznání původu/zdroje nedorozumění, neposlušnosti či nevhodného chování,
• „léčení duše” lidské i psí v každodenním soužití,
• hledání jednoduššího způsobu, jak si vzájemně můžete rozumět bez překážek či problémů,
• porozumění umění komunikace, které pes rozumí nejen na vědomé, ale i podvědomé bázi,
• odlehčení od nánosů, emočních bloků či nezpracovaných minulých situací, které do partnerství nepatří, ale přeci jej ovlivňují,
• praktickému osvojení si přístupu, který je váš a již nikdy ho nezapomenete.

Každé partnerství je jedinečné

Dovolte mi v tomto seriálu s vámi sdílet umění komunikace, které je založené na mém vnitřním pochopení neviditelného napojení člověka a psa. Lidé, kteří pochopí a správně uchopí toto umění, vnímají velké změny v chování svých chlupáčů. To, co sdílím, vychází z mých více než třicetiletých zkušeností se soužitím se zvířaty a z praktických poznatků. Mé poznatky nevychází ze studia žádné metody – jen z uvědomění a z praxe, co funguje a jeví se jako velmi účinné. Každé partnerství je jedinečné. Individuální přístup zajišťuje poznání, které v partnerství odkrývá kroky ke zlepšení vzájemné komunikace, zpříjemnění každodenního vztahu a vede k odstranění překážek, nedorozumění či nevhodných návyků. To vše na základě zlepšení vnímání v přítomném okamžiku a umění to prakticky použít právě ve společném vztahu a dlouhodobém soužití. Parťákem pejskovi může být dítě, ale i dospělý, začátečník nebo pokročilý pejskař.

Na začátku považuji za důležité uvědomit si, za jakým účelem se podle mě setkání psa a člověka vlastně přihodilo.

Nerozlučné přátelství, které přetrvává dodnes

Již od pra-pradávna žijí člověk a pes společně. Před dávnými léty k sobě našli cestu. Pes člověku začal dělat parťáka u lovení, pomáhal vystopovat zvěř, uměl vycítit nebezpečí, uměl v zimě zahřát a ve smutku rozveselit. A tak začalo nerozlučné přátelství, které přetrvává dodnes. Mnoho z nás vnímá, že pouto tohoto partnerství je velmi silné a to mnohdy až za hranice našeho lidského vnímání.

Ať to historicky bylo jakkoliv, tak pes i člověk se zrodili z přírody. Kdysi si lidé a zvířata rozuměli. Žili spolu v lásce a respektu ke svému druhu a schopnostem. Rozuměli si beze slov. Dorozumívali se posunky, pohyby, zvuky a také si prostřednictvím své mysli (telepaticky) uměli „přečíst” postoj, chování či myšlení toho druhého. Vše fungovalo v míru a souznění. Neexistovalo násilí proti zvířatům tak, jak jej známe dnes.

Používáním slov se člověk začal vzdalovat od přírody

Člověk pak ale začal používat svou novou schopnost řeči a dostal do vínku projev slovem. Podle prehistorického příběhu jihoafrického léčitele Sanusi Krédo Mutwa byl člověk obdarován slovem od bohů z nebe – Chitauli, kteří si výměnou za slovo vzali od lidí velkou sílu mluvit pouze prostřednictvím mysli. Člověk byl za dar velmi šťastný, začal dávat věcem kolem sebe pojmenování/slova. A tak začala komunikace jako způsob lidského dorozumívání se.

Používáním slov se člověk začal vzdalovat od přírody. Velmi rychle zjistil, že si se zvířaty kolem sebe již „na myšlenku” nebo pomocí myšlenek nerozumí. Zapomněl svou přirozenou schopnost komunikace, která mu byla dána. Měl slovo. Ke svému zděšení ale zjistil, že místo, aby slova lidi spojovala, tak je rozdělila. V této „moci” slova se i přes to pasoval do role nejsilnějšího tvora přírody. Boj, soupeření či moc do partnerství nepatří. Být pejskovi přirozeným partnerem znamená pochopení jednoznačné komunikace, respekt a sdílenou lásku, i umění ho správně podpořit, vnímat a být mu oporou.

Věrnost až „za hrob“…

Křížením a šlechtěním začal člověk svého čtyřnohého přítele přetvářet do různých podob a velikostí. Přetvářet podle toho, kde mu pes měl pomoci nebo jakým novým vzezřením svého čtyřnohého parťáka se chtěl pochlubit. Pes, jako druh, zůstal až dodnes v těsné blízkosti člověka. Ve svých nových podobách je společníkem, lékařem i nejvěrnějším přítelem člověka. Od doby prvního vzájemného kontaktu s člověkem se již pes, až na výjimku divokého psa dinga, nevrátil k samotnému životu ve volné přírodě. Na světě je nyní vyšlechtěných nespočet různých plemen psů. A to nepočítám „druh”, který vznikl jen tak pářením plemen bez dohledu. Potomkovi takového neorganizovaného křížení se říká voříšek. Ať již v jakékoliv formě, pes má úkol v životě člověka.

Geneticky má každé plemeno danou jakousi predispozici (předpoklad) vlastního chování a jedinci si nesou informaci svého chování. To znamená, že má daný jedinec předpoklady, které mu pomohou v činnosti, pro kterou byl vyšlechtěn – např. jezevčík je velikostí i svými vlastnostmi vhodný pro hledání v norách, husky je svou srstí přizpůsobený k pobytu ve velké zimě a na sněhu atd. Tato informace z mého pohledu tvoří jen určitou část chování jedince. Je dobré ji při přemýšlení o psím společníkovi brát v úvahu, ale není potřebné všechny jedince daného druhu házet do „jednoho pytle”.

I přes tento odklon člověka od přírody, zůstal pes nejvěrnějším přítelem svého dvounohého parťáka. Je to proto, že jej člověk krmí, hladí, dává mu přístřeší, domov či ochranu. Pes jako jediné zvíře vrtí ocáskem v projevu radosti, když vidí svého lidského parťáka. Stará se o jeho lidské štěstí sdílením vřelé dávající lásky. Jeho věrnost sahá až „za hrob”. Na rozdíl od člověka, má pořád své přírodní jedinečné schopnosti, kterými člověku velmi pomáhá (např. cítit, že přichází bouřka, vyčichat různé látky i nemoci, najít lidi v sutinách budov atd.). Komunikuje způsobem, kterým kdysi vzájemně komunikovali s člověkem. Od člověka se nyní učí komunikaci pomocí slov.

Pořád si však zachovává přirozený a přírodní základ – porozumění beze slov.  Právě proto nejspíš existuje mezi člověkem a psem jakési až tajuplné propojení. Možná právě svou láskou, přístupem, porozuměním, schopnostmi si člověka „přečíst” pomáhá pes člověku k léčení a návratu či znovuobjevení podstaty bytí, porozumění si a komunikace, která je postavena na sdílení respektu a lásky místo na boji a šíření negativní energie, kterou člověk začal provozovat, když se pojmenoval „vládcem přírody”.

Spolupráce člověka a psa funguje výborně, když člověk do vztahu vloží své přednosti, láskyplnou přirozenost, získané schopnosti, porozumění jak se chovat v dnešním světě plném nástrah a nebezpečí. Vzniká nepopsatelně krásný vztah dvou jedinečných bytostí založený na opravdovém partnerství a vnitřním propojení. Takto jej může člověk ve své přirozenosti použít ve vztahu se svým psím chlupáčem a ulehčit si tak vzájemnou komunikaci, úplně od základů a jednou pro vždy.

V dalších dílech se společně budeme i nadále věnovat partnerství se psem a různým aspektům tohoto jedinečného vztahu, i příběhům z praxe, které vám mohou být vodítkem ke zlepšení soužití právě s vaším milovaným chlupáčkem.

Ing. Michaela Drábková, Ph.D.

Foto: archiv Michaely Drábkové, Renata Komárková, Alena Vanžurová, Jitka Metličková, Karolína Minaříková, Míla Černá, Lucie Hnátová, Lenka Nesnídalová, Veronika Matulová Petrušová

Za některé fotografie velmi děkujeme našim milým čtenářům.

http://www.pespartak.cz/

http://www.znakovarecpropsy.cz/

https://www.facebook.com/pespartak/