Zlatý retrívr je prima společník i skvělý pracant!

Také jste si říkali, proč jsme doposud v našem magazínu ještě nepředstavovali žádného z šesti plemen retrívrů? Chystáme se to právě napravit a plemenem tohoto měsíce bude asi nejznámější z nich – oblíbený zlatý retrívr! Pojďme se tedy na „goldena“ společně podívat…

Zlatý retrívr se pro svoji povahu a atraktivní vzhled stává zejména v poslední době velmi oblíbeným a žádaným plemenem a mnozí z nás si jej právě proto zvolili jako svého společníka anebo o tom třeba ještě uvažují. Pokud jste tedy i vy propadli kouzlu těchto báječných psů, pojďte se s nimi seznámit podrobněji. Třeba se inspirujete nebo vám to pomůže v rozhodování, které plemeno je pro vás to pravé…

Tak se psala historie…

Na začátku je nutné si uvědomit, že jako „retrívři“ byli původně označování všichni psi, kteří dokázali aportovat. Jednotlivá plemena retrívrů pak pocházejí pravděpodobně z jednoho typu psa – tzv. malého psa svatého Jana (Small St. John´s water dog), někdy také označovaného jako „malý newfoundlanďan“. Toto dnes již vyhynulé plemeno pomáhalo v extrémních podmínkách ostrova New Foundland místním rybářům při lovu, při tahání sítí, nebo při chytání ryb vypadlých ze sítě. Křížením malého a velkého psa svatého Jana a přikřížením různých setrů a španělů vzniklo „plemeno“ nazývané Wavy Cated Retriever – plemeno velice silné a otužilé, s hustou černou a vodě odolnou srstí. Několik těchto psů přivezli počátkem 19. století britští námořníci do Anglie a od té doby se začíná psát historie plemene tak, jak ji známe dnes.

V roce 1860 získal Dudley Coutts Marjoribanks, (lord Tweedmouth, 1820 – 1894) psa jménem Nous, který se ve vrhu Wavy Coated retrívra narodil jako jediný se žlutou srstí. Tento pes byl o osm let později (1868) zkřížen s Belle, fenou  dnes již neexistujícího Tweed Water Spaniela  a z tohoto spojení vzešly tři fenky (Cowslip, Ada a Primrose) a pes Crocus. Lord Tweedmouth většinu svých odchovů rozdal svým přátelům a příbuzným, ale nadále si o nich vedl přehled, a využíval je v chovu dle svého uvážení. Proto byli následně kříženi s červenými setry, Tweed Water Spaniely a Flat Coated retrívry, dále byl v chovu použit i pískově zbarvený bloodhound.

Uznán před více než sto lety

Chovatelským cílem a následně i výsledkem tohoto snažení byl vznik žlutě zbarveného, klidného, otužilého psa s vynikajícím čichem a vrozenou chutí k práci, který byl ochoten jít do vody za jakéhokoliv počasí a díky tzv. „měkké mordě” donést ulovenou zvěř bez jejího poškození. I díky lordem Tweedmouthem pečlivě vedené plemenné knize mohlo být již roku 1913 plemeno uznáno anglickým kennel klubem. Nemalou zásluhu na tom měla i paní Winifred Charlesworthová, jejíž úsilí vedlo k ustavení zlatého retrívra prvním loveckým psem britského světa retrívrů. Nejen že v roce 1910 sepsala první plemenný standard, ale zároveň psi z jejího chovu (Noranby) položili základ jedné ze tří chovných linií zlatých retrívrů. Nebýt jejího úsilí, byli by i nadále zlatě zbarvení retrívři považování za minoritní barevnou variantu tehdy rozšířenějšího a oblíbenějšího Flat Coated retrívra.

První vrh u nás čítal šestnáct štěňat!

Chov zlatých retrívrů v České republice (tehdejší Československo) začíná datem 16. února 1981, kdy byl u nás panem Hylmarem z Nové Paky odchován první vrh tohoto plemene – vrh „M“ Golden Araukarity. Celkem se narodilo šestnáct štěňat a tehdy bylo ještě na výjimku odchováno pět psů a pět fen.  Matku tohoto vrhu Siti v. N. Kadiek importoval pan Hylmar z Holandska v roce 1979 a kryta byla v Maďarsku psem Tetra Akim Sandy.
Druhý český vrh se narodil v květnu 1983 v Kolíně po feně Missa Golden. Otcem byl holandský pes Eros v. d. Maarnse Meent, kterého pan Hylmar importoval v roce 1981 opět z Holandska, a to výměnou za dvě štěňata z prvního vrhu. Jak fena Siti, tak i pes Eros byli povahově i exteriérově vynikajícími jedinci a stali se základem chovu zlatých retrívrů u nás. Spolu dali dva vrhy (vrh „S“ a vrh „Z“ Golden Araukarity).

Později byl z Maďarska dovezen pes Balatonnagybereki Apó Rip a z bývalé Jugoslávie fena Rowera Heksa. Tito dva jedinci však už nedosahovali kvalit svých předchůdců. Následovaly tedy další importy – z Jugoslávie interšampion Glenn Wesljarski a ze Švýcarska fena Harmony of Chivas, která se ale bohužel v našem chovu neuplatnila.

Současný chov je konkurence schopný Na začátku roku 1989 byli chovatelskou stanicí z Vlčích luk a z Vlčí stepi dovezeni ze Švýcarska pes Dorion Belaja a jeho polosestra po otci Dyce Belaja a oba dva se významně zapsali do rodokmenů v českém chovu. Po roce 1989 a po otevření hranic došlo jako i u jiných plemen k lepším možnostem vycestovat za krytím či importovat – tak se do českého chovu dostali holandští pes High Endeavour´s Active Royal Dutch a fena Favourite v. d. Drunenborgh, nebo angličtí plemeníci Hayjoy Signia to Araukarity a Hawkbath Jolly Roger. Dnes již není problém dovézt ze zahraničí kvalitní nepříbuzné psy či vyjet na krytí, čehož někteří chovatelé hojně využívají. Nejen díky nim se mohou čeští goldeni svou kvalitou bez problémů poměřovat i s evropskou a světovou konkurencí.  

Zlatý retrívr je v dnešní době všeobecně známým a velmi rozšířeným plemenem s širokou chovatelskou základnou. Patří mezi střední plemena psů s kohoutkovou výškou 56 – 61 cm u psa a 51 – 56 cm u fenky. Váhově pak oscilují psi mezi 35 – 40 kg, fenky mívají kolem 30 kg.

Šest retrívrů v osmičce 

Málo lidí ale ví, že pod souhrnný název „retrívr“ spadá celkem šest plemen, která jsou zařazená do VIII. FCI skupiny. Jsou to:

Zlatý retrívr (GR, Golden retriever) – nejčastěji označován jako „retrívr“. Je dlouhosrstý a vždy zlatý nebo krémový.

Labradorský retrívr (LR, Labrador retriever) – nazýván „labrador“, je vždy krátkosrstý a může mít žlutou, hnědou nebo černou barvu.

 
Flat coated retrívr (FCR, Flat coated retriever) – chovateli nazýván „flet“, je vždy dlouhosrstý, hnědé nebo černé barvy. Vzácně se může objevit žluté štěně, které ale nemůže být uznáno do chovu, protože žlutá barva není pro toto plemeno standardní.

Curly coated retrívr (CCR, Curly coated retriever) – tzv. „karlík“ je nejstarším z plemen retrívrů. Jeho srst je vždy hnědá nebo černá, po celém těle kromě obličejové části tvoří drobné kompaktní kudrny přilehlé k tělu. Povahově je spíše uzavřený a odtažitý, rozhodně nemiluje každého na první pohled jako předešlá tři plemena.

Chesapeake bay retrívr (CBR, Chesapeake bay retriever) – „česapík“ nebo „česepík“ je původem americké plemeno. Je nejvyšším z retrívrů s hustou polodlouhou srstí, která na těle tvoří jakoby pomačkané vlny. Na ocase nemá vlajku. Povoleny jsou všechny odstíny hnědé, od čokoládové až po barvu suché trávy, mohou mít menší bílé znaky na hrudi. Je to jediný hlídač mezi retrívry, povahově je totiž tvrdší a samostatnější než ostatní.

Nova Scotia duck tolling retrívr (NSDTR, Nova Scotia duck tolling retriever) – „toller“ nebo „skoťák“ je nejmenším ze všech retrívrů. Je to také americké, přesněji řečeno kanadské plemeno. Je asi o třetinu menší než ostatní retrívři, výrazně rezavé barvy s bílými znaky na obličeji, nohách a hrudi a se světlým pigmentem nosu a očí. Povahou je to aktivní, hravý a přátelský pes.

Vraťme se ale ke zlatému retrívrovi…

Pro toto plemeno jsou typické především dvě věci – srst a povaha.

Srst je středně dlouhá, hladká nebo zvlněná, s hustou podsadou odpuzující vodu a dlouhými praporci na nohách a ocase.  Barva dle standardu může mít jakékoliv odstíny zlaté či krémové barvy, nesmí ale být nikdy červená nebo mahagonová (jako například u irského setra). Taktéž by „golden“ neměl být bílý – povoleno je několik málo bílých chlupů, a to pouze na hrudníku.

Za každou cenu se chce zavděčit

Povaha plemene pak koresponduje s jeho celkovým vzhledem a především s výrazem tváře. Je to symetrický a dobře vyvážený pes, poslušný, inteligentní, laskavý, přátelský, přívětivý a důvěřivý i k cizím lidem. Tmavě hnědé oči a černá nosní houba ve zlatém obličeji působí vyloženě přátelsky, leckdo přirovnává goldena k létajícímu psovi Falcovi z filmu „Nekonečný příběh“.

Co se týče temperamentu a potřeby pohybu, tak zlatý retrívr je původem plemeno lovecké a tudíž to není žádný lenoch. Je aktivní, výkonný, má krásný prostorný a  vyvážený pohyb, je to spolehlivý pracant s přirozenými vlohami k práci. Jejich královskou disciplínou je přinášení (anglicky znamená retriever=přinašeč). S vlohou pro přinášení, stejně jako s vlohou pro lásku k vodě se většina štěňat již rodí. Důležitým plemenným znakem je i tzv. „will to please“, což se dá volně přeložit jako „snaha zavděčit se“.

∼Leckdo přirovnává goldena k létajícímu psovi Falcovi z filmu „Nekonečný příběh“!∼

Potřebuje úzký kontakt s člověkem!

Retrívr je vyloženě rodinný pes, kterého není vhodné chovat trvale odděleného – například v kotci. Chce být v úzkém kontaktu se svou rodinou, účastnit se všech aktivit a trávit s ní co nejvíce času. Trpělivostí, důsledností a klidným přístupem z něj není těžké vychovat skvělého parťáka a podnikat s ním snad všechny možné aktivity, které se psem podnikat jdou. Do všeho půjde naplno a ochotně, jen svému pánovi pro radost. Jediné snad trochu problémové období bývá v jejich „pubertě“, a to častěji se psími kluky. Přesto patří spíše mezi lehčeji vychovatelná plemena, pokud jim zajistíme dostatek fyzického i psychického vyžití.
Tvrdostí a nadměrným trestáním retrívr trpí. Důsledkem takového zacházení může být pes, který se bojí vlastního pána, případně pes, který začne (většinou ze strachu) kousat. Náprava pak bývá sice pomalá a dlouhodobá, ale většinou naštěstí úspěšná.

Sežere, co najde…

Snad jediným nešvarem tohoto plemene je jeho žravost. Retrívři jsou náruživí jedlíci, kteří nemají problém sníst opravdu téměř cokoliv. Leckdy včetně nepříliš poživatelných věcí nebo různých zbytků, které venku najdou. Občas tak mohou trpět na zažívací potíže, různé záněty žaludku a podobné nemoci. Též díky tomu – především v kombinaci s nedostatkem pohybu – mají sklony k obezitě, i když ne v takové míře jako jejich příbuzný labradorský retrívr.

Plemeno zaštiťují dva chovatelské kluby

Chov v České republice zaštiťují dva kluby – Klub chovatelů loveckých slídičů (KCHLS) a Retriever klub CZ (RK).
V KCHLS jsou retrívři chováni v rámci sekce, protože klub zaštiťuje i další plemena z VIII. skupiny FCI – anglického kokršpaněla, anglického špringršpaněla, velššpingršpaněla, německého křepeláka, vodní psy a plemeno kooikerhondje.
RK naproti tomu zaštiťuje pouze chov retrívrů – všech šest plemen.

Chovné podmínky jsou u obou klubů stejné…

Dotyčný jedinec musí ve věku nad dvanáct měsíců navštívit minimálně dvě výstavy, z nichž jedna musí být tzv. „vyššího typu“ – tedy národní, mezinárodní, klubová, speciální – a získat na nich ocenění alespoň velmi dobrá. Na výstavě (nebo bonitaci, či u poradce chovu) se pak pes nechá přeměřit a spočítají se mu zuby. Oba údaje potvrdí pověřená osoba do průkazu původu. Pro chov musí pes splňovat kohoutkovou výšku v rozmezí 56 – 61 cm, fena pak 51 – 56 cm. Bez ohledu na pohlaví musí mít žadatel o chovnost nůžkový skus a smí mu chybět maximálně dva zuby kromě řezáků a špičáků.

Druhým krokem k chovnosti je složení alespoň základních loveckých zkoušek. Stačí OVVR (Ověření vrozených vloh retrívrů), kde se přezkušuje aport z vody a povaha psa a kde se tedy z chovu vyloučí bázliví, agresivní či vody se bojící jedinci. Případně je možné složit jakoukoliv klubovou loveckou zkoušku.

Poslední podmínkou pro chov je zdravotní hledisko. Povinné je nechat po roce věku psovi zrentgenovat kyčle a lokty a snímky nechat posoudit u klubem pověřeného veterináře. Výsledek kyčlí (DKK) smí být v rozsahu A/A až C/C (tedy 0/0 až 2/2) s tím, že jedinec s vyhodnoceným stupněm DKK A/C až C/C smí být pářen pouze ve spojení s DKK A/A až B/B.  Rentgen loktů (DLK) má pro chov pouze informativní charakter a výsledek nikterak neovlivňuje chovnost daného jedince.

Alfou a omegou je zdraví

Celkově tedy zlatý retrívr, jak jsme si již uvedli, podobně jako většina ostatních velkých a těžkých plemen, trpí na dysplazii – ať již kyčelního (DKK) nebo loketního (DLK) kloubu. Plemenné predispozice mají i k postižení ramenního kloubu (OCD) a onemocnění očí. Tedy kromě povinného testování nutného do chovu rozumní chovatelé pak nechávají dělat další nadstandartní vyšetření. Jedná se především o rentgeny ramen (OCD), genetická vyšetření na oční vady (PRA-prcd, PRA1 a PRA2), případně vyšetření na degenerativní myelopatii (DM) či muskulární dystrofii (GRMD). V poslední době je hodně diskutované téma ichtyózy (geneticky podmíněné lupy), které se dá lehce odhalit díky novým testům. Otázkou je, zda vylučovat z chovu vysoce kvalitní jedince jen proto, že mají pár lupů, nebo je pouze pářit s čistými partnery a postupně pak lupovitost v chovu eliminovat.

Foto: archiv Jany Taubrové, Soňa Němcová, Nikola Kolářová, Petra Kotíková, archiv Jindřišky Benešové, archiv Blanky Novotné, Lucia Valentovičová, Pavel Řezníček, Lucie Pajerová
http://www.laure-alcar.com/