Zrozen u jezera Catahoula – to je leopard!

Zajímavé zbarvení, krásná a elegantní postava, pohled, který uhrane... Tušíte, o kom je řeč? Hádáte správně! Je to louisianský leopardí pes a letos je to navíc právě dvacet let, kdy k nám byl přivezen první jedinec. Pojďme se jim tedy trochu podívat „na chloupek“…

První louisianský leopardí pes byl do České republiky dovezen přesně před dvaceti lety. Za to, že se u nás objevilo tak úžasné plemeno, vděčíme Ing. Gerhardu Steinovi. A bohužel právě tento skvělý a usměvavý chovatel, který dal těmto krásným psům velký kus svého srdce, nás letos koncem října opustil. Uctěme tedy společně jeho památku tak, že se budeme po celý měsíc věnovat jeho milovaným leopardům.

Pestrá historie leopardích psů

Louisianský leopardí pes ve své domovině zvaný Catahoula leopard dog je národním plemenem Louisiany, jeho původ sahá hluboko do historie a je neodmyslitelně spjatý s původními americkými indiány, kteří žili na území kolem jezera Catahoula zhruba od třetího století našeho letopočtu. Pojmenování Catahoula je francouzskou variantou indiánského Couthaougoula, což znamená „u jezera“ nebo „lidé od jezera“. Původní podoba louisianského leopardího psa vznikla křížením psa amerických indiánů, který pocházel z domestikovaného červeného vlka a „válečných“ a loveckých psů Hernanda de Sota, ten na jejich území přišel v březnu roku 1526. Jednalo se o mastify a greyhoundy, které  Sotova armáda po své porážce u Jonesville zanechala na místě. Tito psi se potom náhodně i záměrně křížili právě se psy indiánů.  Dnešní podoba leopardích psů z Louisiany byla ovlivněna ještě na počátku 18. století přikřížením předků beaucerona, a to díky výraznému vlivu Francouzů, kteří ovládali území Louisiany až do počátku 19. století.

Třikrát a jinak...

Jsou zdokumentovány tři původní linie, které se výrazně lišily především hmotností a stavbou těla. První z nich, Wrightova linie, největších a nejmohutnějších představitelů plemene (cca 40 – 50 kg) reprezentuje původní potomky de Sotových psů. Mc Milinova linie od Sandy Lake – to byli převážně modří leopardi se skleněnýma očima a také nejlehčí ze všech tří linií. Tito psi vážili mezi 22 – 27 kg. Poslední, Fairbanksova linie, se vyznačovala převážně žíhanými a žlutě zbarvenými psy se stavbou těla někde mezi oběma předchozími. Tito psi vážili něco mezi 30 – 35 kg. Přestože tyto původní linie již nelze přesně vysledovat, jsou i nadále důvodem velké variability ve velikosti a typech dnešních leopardích psů.

Jméno, které musíme znát

Záznamy o registrovaných jedincích se vedou od roku 1951, v roce 1977 byla založena National Association of Louisiana Catahoula (NALC), jejíž zakladatelkou je chovatelka Betty Ann Eaves, která se zasloužila o plemennou knihu a dodnes vede záznamy o chovu leopardích psů po celém světě. Díky aktivitě, nadšení a znalostem Betty Ann Eaves bylo plemeno v roce 1979 uznáno národním plemenem Louisiany.

Česká historie se píše dvacet let…

První jedinci byli do ČR a vlastně i do Evropy dovezeni v roce 1998 Ing. Gerhardem Steinem do chovatelské stanice Šumící křídla. První pes jménem Car pocházel z Kanady z chovatelské stanice Cat´s Cradles Mary Langevin.

V chovatelské stanici Šumící křídla byly odchovány i první vrhy na feně So. Sloughs Kathy a psovi Cat´s Cradles Car. Další jedinci byli importováni opět do CHS Šumící křídla a byl to pes Crawdad´s Toledo z Louisiany a fena Peggy opět z Kanady. Oba přiletěli do ČR v roce 2002.

V prvních letech chovu bylo plemeno zaštítěno Klubem chovatelů málopočetných plemen.  V roce 2008 ale přišel čas, kdy si leopardi zasloužili svůj vlastní klub a byl založen Catahoula Club EU, který v současné době pořádá klubové akce výhradně pro leopardí psy.

Jak má správný leopard vypadat?

Leopardí pes z Louisiany je pes středně velký, silný, dobře osvalený, ale obratný a rychlý. Je mírně obdélníkového rámce s výraznou hlavou, klopeným středně velkým uchem, dobře zaúhlený s elegantním, prostorným pohybem. Uznávány jsou všechny barevné variace a žádná není preferována, nežádoucí je pouze více než sedmdesát procent bílé. Typickým zbarvením, za které vděčí plemeno svému jménu, je tzv. leopardí, tedy jednobarevné či různobarevné kontrastní skvrny na základní barvě. Můžeme se setkat s žíháním, pálením, tzv. patchwork zbarvením (větší plochy různé barvy na základním zbarvení), ale také s čistě jednobarevnými jedinci.

Srší energií a miluje svého pána

Jedná se o energického, pracovitého, inteligentního, teritoriálního, sebevědomého, ale zároveň citlivého psa se silným loveckým pudem. Velmi rychle se učí, nesnáší dril a i přes velkou samostatnost je výrazně vázaný na svého majitele. S ohledem na své původní využití (lovec černé zvěře a honácký pes, který si musel poradit i s těmi nejtvrdohlavějšími býky v jakémkoliv terénu) je velice houževnatý, dokáže být velmi důrazný a má přirozenou autoritu.

Leopard je pes, který vám nedá nic zadarmo!

Celý život bude zkoušet nastavené hranice a limity. Je nutno jej vychovávat velmi citlivě, ale důsledně. Celkem brzy zjistíte, že má na mnoho věcí odlišný názor než vy a neváhá ho projevit. Při správném přístupu za vás bude dýchat, ale rovnou zapomeňte na to, že bude otrocky plnit cokoliv, co vám na očích uvidí. Díky své inteligenci a samostatnosti nesnáší dril. Nejlépe pracuje tehdy, když má pocit, že tohle všechno vlastně vymyslel on sám, proto je potřeba upustit od přílišné tvrdosti jak ve výchově, tak i ve výcviku a využít jeho kreativitu a nadšení pro samostatnou práci ve svůj prospěch.  Co se jednou naučí, už nikdy nezapomene.

Je třeba mít na paměti, že jde o velmi aktivního psa, který je ve své domovině využíván jako všestranné pracovní plemeno a potřebuje tedy zaměstnat nejen fyzicky, ale především psychicky. Není nic horšího než leopard, který se nudí a to platí jak pro štěňata, tak pro dospělé psy. V případě nedostatečného zaměstnání se snadno změní v likvidátora čehokoliv dostupného a soužití s ním rozhodně nebude radostí ani pro něj ani pro vás. Zároveň je však potřeba naučit ho odpočívat a dopřát mu adekvátní míru zátěže, protože i přetěžování je chybou a v konečném důsledku může vést ke stejnému negativnímu výsledku jako nedostatek aktivity.

∼ Co se leopard jednou naučí, už nikdy nezapomene! ∼

Soužití se stejným pohlavím bývá problematické!

Socializace je alfou a omegou práce s jakýmkoliv psem, ale u leoparda to platí dvojnásob. Obecně lze říct, že feny bývají snášenlivější a pro soužití ve smečce jsou vhodnější. Většina samců projevuje více či méně agresivity vůči psům stejného pohlaví, přestože výjimky potvrzují pravidlo. Pokud chcete psa, který bude milovat všechno živé, budete ho moct pouštět kdekoliv a s kýmkoliv, tak pořízení leoparda zvažte a ideálně si ho rozmyslete. Jsou to individualisti, kteří mají silný teritoriální pud a soužití samců s dalším samcem je minimálně problematické a vyžaduje hodně práce s velmi nejistým výsledkem. Při socializaci leopardího psa s ostatními psy považuji za nejpodstatnější setkávat se s prověřenými, sebevědomými a vyrovnanými jedinci obou pohlaví, kteří naučí vaše štěňátko správné komunikaci a základům slušného chování.

Co se v mládí naučíš…

Samozřejmě je nezbytné, aby vaše štěňátko mělo možnost se v kritickém období vývoje setkat s co největším množstvím podnětů a situací, které jej budou provázet celý život. Leopard většinou není mazel, který miluje všechny lidi, spíše se jedná o psa zdrženlivého a výborného hlídače, který je vůči cizím rezervovaný, proto je třeba jej od štěněte zvykat na kontakt s lidmi, zejména je třeba zdůraznit nutnost pozitivních zkušeností a socializace s dětmi.

Leopard je všestranné a velmi aktivní plemeno...

...které se však nejlépe uplatní při samostatné práci. Ve své domovině jsou považováni za výborné lovecké a honácké psy, jsou skvělými stopaři. Milují pachové práce, ať už se jedná o barvenou stopu, vlečku, mantrailing, sportovní stopu nebo nosework. Velkou výzvou a naplněním je pro ně i záchranářský výcvik. Stále více jedinců se objevuje také na zkouškách a závodech v obedience a ve sportovní kynologii, můžeme je potkat na trénincích agility nebo na trénincích a závodech v dogfrisbee. Jejich velkou vášní je práce v tahu, velké množství leopardů s nadšením tahá koloběžku nebo kolo a jsou skvělými parťáky na canicross nebo dogtrekking.

Jak moc je třeba si jej hýčkat?

Louisianský leopardí pes je na péči poměrně nenáročný, má krátkou rovnou srst, která nevyžaduje zvláštní úpravu. Kvalita a hustota srsti a podsady se u jednotlivých psů poměrně dost liší, obecně lze říct, že nejsou vhodní k celoročnímu pobytu venku, přestože pobyt v dobře zateplené, ideálně vyhřívané boudě zvládají poměrně dobře, pokud jsou na tento způsob ustájení zvyklí od štěněte.

Jsou poměrně zdraví

Průměrný věk louisianských leopardích psů se u nás pohybuje mezi jedenácti až třinácti lety. Jsou to poměrně zdraví psi bez typických geneticky podmíněných zdravotních problémů. Dle statistiky OFA je louisianský leopardí pes plemenem s poměrně vysokým výskytem dysplazie kyčelního kloubu. Vhledem k tomu, že se jedná o plemeno nesoucí merle gen, který u tzv. double merle jedinců (psi s velkým podílem bílé barvy) může způsobovat hluchotu či potíže se zrakem, je tedy zejména nezbytné vyšetření BAER testem a v případě podezření na vadu zraku také vyšetření očním specialistou. Nepovinně, ale u nás již poměrně standardně nechávají majitelé své psy testovat také na dysplazii loketního kloubu a spondylózu. Velmi vhodné je z hlediska nových poznatků testování geneticky podmíněných exteriérových znaků ve smyslu barvy srsti spojené právě s merle genem a dalšími zejména potom piebald genem a genem pro ředěnou barvu.

Současný chov leopardů

Louisianský leopardí pes je nyní chován pod záštitou dvou chovatelských klubů, kterými jsou Catahoula Club EU, z. s. a Klub chovatelů málopočetných plemen psů. Kluby si navzájem uznávají chovné jedince. V současné době je v plemenné knize zapsáno něco málo přes jeden tisíc psů, chovná základna je stále poměrně malá, a to v rozsahu desítek chovných jedinců. Podmínky chovnosti se mírně liší, nicméně oba kluby vyžadují pro uchovnění věk minimálně patnáct měsíců a vyšetření kyčlí s hodnocením nejhůře 2/2 (HD C/C) nebo OFA fair. V obou klubech je nezbytné také absolvování nejméně jedné klubové výstavy s hodnocením výborný nebo velmi dobrý u psů i fen, v CC EU musí být pes hodnocen pouze známkou výborný. KCHMPP vyžaduje BAER test u všech jedinců zařazených do chovu, CC EU pouze u jedinců s velkým množstvím bílé barvy. Jedince s podílem bílé barvy devadesát a více procent není možné uchovnit. V CC EU je součástí bonitace také test povahových vloh a základních prvků ovladatelnosti psa tak, aby pes prokázal ochotu a schopnost spolupracovat s majitelem. Nezvladatelná a agresivní zvířata jsou z bonitace vyloučena.

Český chov versus ten zahraniční

V porovnání s domovinou louisianských leopardích psů, kde můžeme narazit na velmi výraznou variabilitu ve vzhledu, tělesném rámci a povahových vlastnostech, je chov v ČR a na Slovensku o něco vyrovnanější, přestože se stále jedná o plemeno málopočetné. Lze říci, že typově jsou pro náš chov charakterističtější jedinci spíše mohutnějšího tělesného rámce s výraznou hlavou a níže nasazenýma ušima. Ve Spojených státech a zbytku světa s výjimkou ČR, SR a nově i Polska je louisianský leopardí pes chován mimo FCI a plemennou knihu vede NALC (National Association of Louisiana Catahoula), která sídlí přímo v Louisianě. V porovnání s naším chovem jsou podmínky chovnosti velmi mírné, v podstatě lze chovat na jakémkoliv jedinci, který překročí věk dvanáct měsíců bez povinných zdravotních testů, vyšetření či posouzení exteriéru.

V našich podmínkách je pracovní využití louisianských leopardích psů velmi omezené zejména s ohledem na nemožnost složení loveckých zkoušek pro FCI neuznaná plemena a minimální nutnost využití honáckých plemen psů pro práci s dobytkem, jehož chov je v našich podmínkách odlišný od země původu. Leopard se tedy u nás uplatní zejména jako všestranný sportovní pes a aktivní společník, přestože existují výjimky a několik jedinců se využívá i v myslivecké praxi a při práci na farmě.

Pro koho se hodí?

Leopard je ideálním partnerem pro aktivní lidi, kteří ocení jeho temperament, inteligenci a chuť pracovat. Hodí se k tomu, kdo nevyžaduje slepou poslušnost, ale má rád výzvy jak ve výchově, tak i v tréninku, protože leopard vám jednoduše nic nedá zadarmo až na absolutní loajalitu. Je to spíše pes jednoho pána, kterého bude bezmezně milovat a chránit.  Tady pozor na jejich majetnické sklony a silný teritoriální pud, protože vás dost možná bude chtít chránit i před těmi, u kterých vám to nebude úplně vhod. Je skvělým partnerem pro ty, kteří jsou schopni pracovat se svým psem důsledně, ale s laskavostí a ochotou se stále učit něco nového. Dle mého názoru je vhodný i jako pes pro začátečníka, který však bude dostatečně seznámen s jeho potřebami a specifiky a kterému zkušený chovatel bude schopen vybrat povahu a temperament konkrétního štěněte na základě jeho možností a schopností.  V případě, že se jedná o prvního psa nebo hledáte společníka do rodiny, volte spíše fenu.

Foto: archiv Petra Sádecká, Lukáš Mařica, Martin Melš